Rytíř jménem i údělem

Před osmi lety se vydal na svůj poslední „kosmickej vandr“ textař, skladatel a zpěvák Zdeněk Rytíř. Narodil se 11. dubna 1944 v Táboře za Protektorátu Čechy a Morava. Po maturitě na gymnáziu se věnoval studiu angličtiny a japonštiny na Karlově univerzitě v Praze. Studia však nedokončil. Na škole se totiž potkal s Karlem Svobodou a cesta do světa muziky ho lákala víc. Začal psaním textů k písním vybraným zpěvákům a zpěvačkám. V textaření pokračoval i jako člen skupiny Mefisto, v níž hrál na baskytaru a foukací harmoniku. Díky své impulzivnosti prošel více skupinami – Blue Five, Hells Devils, Karkulka, Golden Kids, Apolobeat, Tučňáci, Aktual či Crossfire.

Zdeněk Rytíř


Písně s jeho texty zpívali Václav Neckář, Petr Spálený, Marta Kubišová, Helena Vondráčková, Lenka Filipová, Jitka Zelenková, Michal Tučný, Golden Kids, Olympic či Karel Gott. Třeba takový Petr Kalandra se stal skutečně slavným až Zdeňkem otextovanou dylanovkou Jako solnej sloup. A když moje bývalá žena Dana zpívala s Michalem Tučným, psal Zdeněk pro Tučňáky většinu textů. Byl prostě skoro všude a u všeho.


Když jsme koncem listopadu 1989 na Václaváku protestovali proti komoušům, byla protivná, lezavá zima. Na ohřátí to do našeho bytu v Jungmannce měli muzikanti blízko. Ocitl se tam i Zdeněk Rytíř. Nálada byla veselá, on žertoval, zda si podáme ruce, a já také vesele, že už mi je estébáci v Krakovské také podávali. Asi po roce byl uveden jako agent v seznamech spolupracovníků StB s krycím jménem Skladatel. V devadesátých letech opakovaně žádal o výmaz z těchto seznamů, čehož také dosáhl.

Jako člen legendární skupiny Mefisto


Je o něm známo, že u žen slavil úspěch, a to i navzdory tomu, že se zpočátku živil jako popelář. Svědčí o tom i vyprávění Heleny Vondráčkové v knize Každá trampota má svou mez. Píše zde o tom, jak se, okouzlena jeho sečtělostí a schopností vyprávět, stal její první láskou. Přátelé a známí je nazývali „kráska a zvíře”. To jejich chození však moc dlouho netrvalo. Dcera slavného herce Jiřího Steimara z Národního divadla Evelína se také stala herečkou. Chodila pozdě na zkoušky a její slavný otec ji přede všemi pokáral legendární výtkou: „Evelíno, ty se budeš tak dlouho někde miliskovat, až chytíš šraňky.“ I stalo se. Se Zdeňkem vychovala Vendulku, která se později také stala herečkou, ale i tanečnicí a divadelní pedagožkou. Dceru Alenu a syna Zdeňka však měl až se svou druhou ženou Helenou. Ta mu pak stála po boku až do konce jeho života. Dlouhá léta trpěl na choré plíce a po několika hospitalizacích se nakonec vydal na cestu, odkud není návratu. Opustil nás 2. října 2013, jeho písničky tu však s námi budou pořád.


Článek vyšel v měsíčníku MY 10/2021 který si můžete výhodně předplatit zde, případně zakoupit jeho digitální verzi (a podpořit tím jeho další tvorbu v nelehké době) zde.