Stát si za svým


Paní Ivanka Kohoutová stojí v čele Střední zdravotnické školy. Poslední roky však vedle běžné agendy ředitelky vzdělávací instituce však musela stíhat také soudní stání. Před čtyřmi lety totiž byla v rámci tzv. „šátkové kauzy“ obviněna – za horlivé podpory ombudsmanky Šabatové a jí nakloněných aktivistů – z diskriminace somálské studentky. K té mělo dojít zákazem nošení pokrývky hlavy, což zapovídá samotný školní řád. Soudní líčení se táhne již čtvrtým rokem a spravedlnosti stále nebylo učiněno za dost. Jistou satisfakcí bylo pro paní Kohoutovou udělení medaile za zásluhy o stát z rukou prezidenta Miloše Zeman 28. října 2018.

Ivanka Kouhoutová


Jak hodnotíte "jízdní řád", podle kterého se děti vrací po koronavirové pauze zpátky do škol?


Každá škola je jiná. Má jiný počet tříd, učitelů, jejich věkové složení, poměr hodin praktické a teoretické výuky a to vše mělo vliv na organizaci návratu žáků do školy. Nám se naštěstí vše podařilo zvládnout tak, že jsme dodržovali všechna hygienická opatření, a dokázali s nimi skloubit to nejdůležitější – maturitní a závěrečné zkoušky, přijímací zkoušky, částečný návrat nižších ročníků do tříd i ukončení školního roku i konzultace. Termín byl mezní, pokud bychom to měli stihnout v termínu kratším, bylo by to nezvládnutelné. Také by vše nešlo zvládnout najednou, postupné uvolňování bylo výhodou.


Co byl z vašeho pohledu vůbec největší problém?


Jako vše, i tato situace měla své stinné stránky. Například zkrácení času na přijímací řízení přineslo mnoho problémů zejména po stránce administrativní. Zaměstnanci studijního oddělení museli několik týdnů každý den pracovat přesčas, aby situaci zvládli. Přijímací řízení se také protáhlo do doby, kdy jsou v jiných letech známy počty nastupujících žáků, tedy i úvazky a začíná se pracovat na rozvrzích pro příští rok. To samozřejmě ztížilo i komplikovalo běžnou práci i vedení školy, ale jak jsem již řekla, vše se s větším nasazením podařilo zvládnout. Na druhou stranu myslím, že je pro "vnitřní pocit" každého učitele i žáka dobré, když se podaří ukončit úkoly, které měl před sebou, ať už je to probrání učiva, klasifikace, nebo samotné oficiální rozloučení s předáním vysvědčení na konci roku. A to se podařilo. Bylo to ale hektické. Všichni zaměstnanci školy pracovali s maximálním nasazením.


Žáci se často učili jen některé dny v týdnu, známkování bylo benevolentní. Někteří odborníci i politici říkali, že snad bylo lepší školy na těch pár týdnů neotvírat. Který z těchto dvou názorů vám byl bližší?

Ano, žáci se učili jen některé dny v týdnu. A nešlo ani tak o výuku v běžném slova smyslu, jako spíše o konzultace k látce, která byla probírána online nebo kombinována se samostudiem. Vzhledem k tomu, že účast žáků na konzultacích byla dobrovolná a přesto se jí účastnili, musela být pro ně přínosná. Známkování bylo opravdu benevolentní a zde si nejsem jistá, zda tato benevolence byla vždy ku prospěchu žáka. Pro některé určitě nebylo přínosem, že šli k maturitní zkoušce automaticky, některým by pro doplnění nedostatků ve znalostech určitě prospěly dodatečné či opravné zkoušky, pak by byli u maturity úspěšní a nepřišli o jeden termín.

Ivanka Kouhotová při přebírání vyznamenání od prezidenta republiky


Byl vidět nějaký rozdíl v přístupu u starších a mladších žáků?

U žáků z nižších ročníků se částečně setřel rozdíl mezi těmi zodpovědnými a těmi, kteří se do výuky nezapojovali nebo se zapojovali pouze minimální měrou. Zpětně se lehce hodnotí, co se dalo udělat lépe. I my jsme měli z nástupu žáků do školy strach, aby nebyl zbytečně rizikový, ale vzhledem k tomu, že se vše podařilo zvládnout, jsme zpětně rádi, že návrat proběhl. Důležité je, že byl dobrovolný a každý žák i učitel mohl zvážit, jak velké pro něj riziko plynoucí z návratu je. Každopádně je nutné přijetí zákona a prováděcích předpisů k distančnímu vzdělávání.


Pojďme se ale věnovat budoucnosti. Školní rok 2020/2021 by měl začít podle ministra Plagy zcela standardně. Zároveň se ale už teď hovoří o druhé vlně a opět se zavádějí některá opatření….


Situace určitě byla přínosná tím, že nás poučila v mnohém, co nám pomůže zvládnout další "vlny" koronaviru či nástup do příštího školního roku. Již víme, s čím jsme se nejvíce potýkali, a našli jsme nebo nacházíme cesty, jak distanční výuku a hodnocení zlepšit. Samozřejmě, že pokud bude možné zahájit školní rok standardně, uvítáme to. Ale pokud to možné nebude, budeme se snažit situaci i s pomocí nových opatření řešit tak, aby se výuka i hodnocení pokud možno standardu co nejvíce přiblížily. Některé otázky jsou však nezodpovězeny a čekáme na další pokyny.


Koronavirus ale není jediným vnějším faktorem, který narušuje výuku. V posledních letech se často hovoří o snaze nevládních neziskových organizací pronikat na půdu vzdělávacích institucí a šířit zde svůj pohled na svět. Vznikají desítky projektů financovaných z fondů Evropské unie….


Dnešní doba přináší i ve škole mnohem víc aktivit, než léta minulá. Pokud jsou tyto aktivity škole, žákům a jejich výchově či vzdělání prospěšné, byla by škoda jich nevyužít. Na řediteli školy je to nejtěžší, totiž rozhodnout, zda tyto aktivity nenaruší chod školy. Často je ale velice časově náročné už samotné posouzení projektů. Není možné se účastnit všech, na samotnou výuku by nezbýval čas.

Za svou ředitelku se v "šátkové kauze" postavili i její studentky


A to ještě nehovoříme o každodenní běžné agendě učitele…


Ano. Nemusím vyjmenovávat, jaké všechny povinnosti má učitel, čemu všemu se musí věnovat, aby byl dobrým učitelem. Jsou to činnosti, které zcela jistě přesahují běžnou pracovní dobu. Pokud k nim přidáme ještě zátěž v podobě několika, byť dobře míněných projektů, někde se to musí projevit. Nemusí jít jen o pokles kvality přípravy na výuku, ale například na zdraví či úbytku času na potřebný oddech učitelů. Někdy mám pocit, že bychom měli neustále psát a vymýšlet projekty a účastnit se dalších. V první řadě musíme učit. A to kvalitně.


Dále tu máme inkluzi. Ministerstvo školství sice v loňském roce přišlo s jistými opatřeními, ale inkluze stále funguje a stojí daňové poplatníky spoustu peněz…


Nevím, zda jsme na vyjádření k otázkám inkluze ta správná škola. I před vyhlášením programu inkluze jsme se snažili co nejlépe věnovat všem žákům, tedy i těm s individuálními potřebami. Na škole máme velké množství žáků se specifickými potřebami vzdělávání, žáků s odlišným mateřským jazykem i s menšími zdravotními problémy. Jsme na tom o něco lépe než ostatní školy. Záleží však na vyjádření lékařů na přihlášce žáka, zda je schopný studia na zdravotnické škole v příslušném studijním oboru. S touto skutečností máme problémy. A pak nastávají komplikace.


Ředitelé a učitelé se samozřejmě potýkají s lecčíms. Málokdo však čelil tomu, co vy, když jste dlouhé roky vláčena po soudech kvůli obvinění z diskriminace somálské studentky. Změnilo se po té zkušenosti nějak vaše vnímání spravedlnosti?

Ivanka Kouhoutová před soudem v "šátkové kauze"


Ano, změnilo. Jsem z celého vývoje celé kauzy dost zklamaná. Popsal to velice přesně můj advokát Radek Suchý. Vždy jsem věřila v čestnost a spravedlnost našich soudců, ale po těch zkušenostech, které mám, už tomu tak není. Přesto pořád doufám, že pokračující soud bude spravedlivý. Jsem optimistka. Je však jasné, že "normální člověk" se bez kvalitního advokáte neobejde. A ten normální svět je docela prapodivný. Tak si klasu otázku, co má dělat člověk, který nemá dobrého advokáta, který pracuje zdarma. Dle mého je v koncích. To je to nejsmutnější a pro mě nepochopitelné.


Lze si vůbec zvyknout na to, že se vaše jméno najednou ze dne na den objevuje v médiích a stanete se fakticky veřejnou osobou? Se všemi negativními důsledky, které tato pozice má…


Jde to velice těžko. Nikdy jsem neměla vyšší společenské ambice. Chtěla jsem vždy dělat svojí práci kvalitně, podle svého svědomí. S negativními důsledky počítám. Bohužel svět je takový. Všichni to ví a nevím, co k tomu dále dodat. Ať si poslouží, když jím to dělá tak dobře…


Co vás na celé té nepříjemné životní zkušenosti nejvíc zaskočilo? Aniž bych chtěl nějak napovídat, tak mě jako pouhého diváka nepříjemně překvapil vliv nevládních neziskových organizací a umanutost, s jakou se do případu – nikoli nestranně – vložila tehdejší ombudsmanka Šabatová…


Ano, částečně to překvapilo i mě. Od první návštěvy u mě na škole, kde byl přítomen pan advokát Hejný, jsem však začala dobře chápat, jak se věci mají. Nic dobrého jsem už potom nečekala. Jak se později ukázalo, právem.


Vše zlé je pro něco dobré, jak se říká. Kdyby nebylo „šátkové kauzy“, možná by nebylo ani vašeho veřejného angažování. Není tajemstvím, že na podzim budete kandidovat za Trikolóru v Kolíně do Senátu…


Máte pravdu. Nikdy jsem nepředpokládala, že se budu politicky angažovat, už se ale na to, co se kolem nás děje, nemohu dívat. Vždy se svou práci snažím dělat co nejlépe, tak jestli to vyjde a já budu zvolena, budu i v Senátu pracovat naplno. V prvé řadě nehodlám zklamat ty, co mne podporují. A pak bojovat za to, abychom žili v normálním světě.


Článek vyšel v měsíčníku MY 9/2020, který si můžete výhodně předplatit zde, případně zakoupit jeho digitální verzi (a podpořit tím jeho další tvorbu v nelehké době) zde.

Měsíčník MY z Čech, Moravy, Slezska a Slovenska | © 2017 - 2020 Česká citadela, s.r.o. | Web MY: © 2017 - 2020 Flex Press, s.r.o.

  • Facebook Sociální Icon