Tři zlaté vlasy Děda Vševěda

Karel Jaromír Erben nepsal didaktické pohádky, v nichž každý čin či událost má jednoznačné vyznění. Přesto jsou v nich skryté návody, jak se ve světě nikoli jen pohádkovém smysluplně orientovat.

Představte si žáka, který shrne obsah pohádky O ptáku Ohniváku a lišce Ryšce takto: „Vymazlený třetí synek se chová tak trochu jako hajzlík, podvede dva krále, Zlatovláska se vysvobodí z područí své matky sama a sympatickým se králevic stává, až když krmí mimořádného koně i zlatého ptáka nechutnými zbytky…“ Představte si, že jste na místě učitele – jak věc ohodnotit? Není to úplně chybný výklad, ale něco důležitého zcela přehlíží. Takhle by to mohl vyložit třeba Foglarův Mirek Dušín. Erbenovy pohádky však nejsou o světě Rychlých šípů, ale o světě zastřešeném všelijakými liškami Ryškami a dědy Vševědy, v němž jsou nejrůznější příběhy zčásti ponořené do temnot nevědomí, zatímco jiné vylézají na povrch čistě a průzračně. Zpětně občas vidíme, jak jsme trochu ohnuli tu neb onu pravdu, aby to pro nás bylo výhodné. Ale je důležité, že jsme schopni si to uvědomit. Hrdina prochází zkouškami – a že selže? Nikdy není pozdě začít znovu a jinak.


Dnes jakoby už sama přítomnost princezen, čekajících na skvělého a statečného ženicha, znamenala, že daný příběh je pohádkou – ve skutečnosti je však často pouhým ornamentem. Pohádka se stala synonymem pro „idylu“, což ovšem ve skutečných pohádkách neplatí. My již z předchozích úvah víme, že v pohádkách jde často o krk, a kdyby tomu tak nebylo, jaký by pak mělo smysl, že nastalo to, co nastat mělo? Něco jde samo: Ryška ocasem zametá hory a staví mosty, ale jindy je třeba prochodit sedm párů železných bot, než cesta skončí tam, kde skončit má. Chtěl jsem tě dát sežrat krkavcům, ale žes mi dobře posloužil, jen tě nechám mečem stít… – jak roztomilé královo rozhodnutí! Pohádky přinášejí nečekané motivy: Plaváček byl poslán pro tři zlaté vlasy děda Vševěda, ale k čemu ty vlasy měly být? Pamatujete si to? Ano, je to název pohádky, ale o ty vlasy v ní vůbec nejde!

Plaváčkův příběh začíná podobně jako život biblického Mojžíše


Král v domku uhlířově vyslechne proroctví o tom, že právě narozený uhlířův syn bude ženichem jeho dcery. Zhrozí se a pokouší se udělat všechno pro to, aby naplnění tohoto proroctví znemožnil. A čím víc se snaží proroctví zabránit, tím více přispívá k jeho naplnění. Jak jinak. Králevic opakovaně neposlechl lišku Ryšku a jen tak dospěl příběh ke svému naplnění. Zde se král opakovaně pokouší zabít ženicha určeného sudičkami jeho dceři – a tak sám rozehrává příběh se šťastným koncem. Král sudičky slyšel, ale nesmířil se s tím. Kdyby nebylo jeho opakované snahy dítě zabít, nestal by se malý uhlíř Plaváčkem a ženichem. Kdyby si král neuvědomil, jak ho sudičky napálily, a neposlal ho potřetí na smrt za dědem Vševědem, Plaváček by po cestě nenasbíral další otázky pro nebezpečného starce… Všechno však proběhlo tak, jak to sudičky určily – mimo jiné i proto, že se tyto tři starší dámy aktivně zapojovaly v nejdůležitějších okamžicích do děje. Plaváček přináší z cesty pro zlaté vlasy Děda Vševěda mnohem víc, než jen zlaté vlasy: přináší odpovědi, jež pomáhají druhým a vedou k tomu, že král dostal, co si zasloužil, i bez meče, jenž by mu setnul hlavu. Všechno je tak, jak má být, a děd Vševěd to ví! Čtěme, co říká, když odpovídá na třetí otázku tlumočenou matkou, na jejímž klíně spočívá:


Potom stařeček brzy zase usnul a babička mu vytrhla třetí zlatý vlas. „Což mne, matko spát nenecháš?“ řekl mrzutě a chtěl vstávat…


Prozradí, kterak se přívozník zbaví svého vesla. A pokračuje:


"A teď už mi dej pokoj, musím časně ráno vstávat a jít slzy sušit, co králova dcera každou noc vypláče pro svého muže, syna uhlířova, kterého král poslal pro mé tři zlaté vlasy."

Kultovní scéna v podání Cyrila Boudy


Děd Vševěd říká své matce sudičce s trochou šelmovského dvojsmyslu, že o Plaváčkovi dobře ví. Ví, jaká se tu hraje „hra“ a podílí se na ní tak, jak má. Děd Vševěd sice nesnese, aby se k němu kdokoli přiblížil, avšak ví, co sudičky daly do vínku budoucímu Plaváčkovi. On ví, že se bude muset podílet na naplnění těchto věšteb. Ty dávají smysl teprve tehdy, když se vše stane tak, jak se to stát mělo. Zase jsme u podivuhodné jistoty pohádek, že každý člověk je obdařen posláním, které může zaspat, pokud jako Honza nesleze z pece, nebo když jako Jiřík nezabije svého koně, když se nevzdá svého pohodlí. Minulost a budoucnost jsou pohádkovým způsobem propojeny. Žádná idyla, a jde o všechno, vždyť můžeme ztratit sami sebe! Ale můžeme i uspět a sami sebe najít, najít tu svou podobu, jež nám ukáže, kdo vlastně doopravdy jsme. Pohádkový příběh zpravidla očišťuje, vede k tomu, že svlékáme hadí kůži a z očí nám padají šupiny, které nám jinak zabraňují vidět to, co je skutečné. Jen je třeba nechat budoucnost otevřenou a nechtít ji diktovat, hloupě, sveřepě jako starý král. Chceme-li se zmocnit budoucnosti a změnit ji podle své představy, jen napomáháme tomu, co neznáme, čemu se chceme vyhnout.


Zlo vždycky „naletí“, vždyť kdo by neznal ten obraz: obruče poutající zlo přivolané černokněžníkem jedna po druhé pukají (pohádka Dlouhý, Široký a Bystrozraký). Král, který chtěl zabránit naplnění věštby, skončil na převozníkově lodi, v ruce jeho veslo, které nemůže jen tak odhodit: také věštba, a v jistém smyslu prokletí.


... když byl u černého moře, ptal se ho přívozník, zdali se dozvěděl, kdy bude vysvobozen? – „Dozvěděl,“ řekl Plaváček, „ale dřív mě převez, a pak ti povím“…


„Až zas budeš někoho převážet,“ řekl mu potom Plaváček, „dej mu veslo do ruky a vyskoč na břeh a bude ten místo tebe přívozníkem.“

Čekala ho dlouhá cesta…


A král?


„Vysloužil jsem si to,“ řekl Plaváček a vypravoval, jak tomu králi dopomohl zase ke mladícím jablkům a tomu králi k živé vodě, co z nemocných dělá zdravé a z mrtvých dělá živé. – „Mladící jablka! Živá voda!“ opakoval si potichu král. „Kdybych jedno snědl, omládl bych; a kdybych i zemřel, tou vodou bych zas ožil.“ Bez meškání se vydal na cestu pro mladící jablka a pro živou vodu – a potud se ještě nevrátil."


Erben psal tak, aby nepoučoval, aby vše vyplynulo z děje, z pohádky samé. Každý ví, co se stalo, když se král dostal až k loďce převozníkově! A tři zlaté vlasy? K čemu jsou? Po Plaváčkově návratu o nich nepadne ani slovo. Proč také?


Tři zlaté vlasy jsou jednou z mála Erbenových pohádek, v nichž má hlavní hrdina jméno – je to jméno stejné jako „Něizvěstnyj“ – nalezenec. Je odněkud a zároveň odkudkoli. Stejně jako biblický Mojžíš je z plynoucí vody vyloven ženou, která po dítěti touží. Ti, kdo ho vychovávají, o něm nic nevědí, nevědí o jeho původu, nevědí o výroku sudiček. Nejsme na tom v jistém ohledu stejně? Nevíme, odkud jsme a kam jdeme, nevěděli to ani naši rodiče, nikdo neví, jaké máme poslání. Můžeme jen tušit, že vše to, co nás v životě potkává, má smysl, který se ukáže teprve na konci. V každé druhé Erbenově pohádce nalezneme totéž: Chudák v pohádce nazvané Boháč, naláká Bídu do lahvičky: hodí ji do bažiny, a zbaví se tak toho, co pro něj bylo zdánlivě nezměnitelným osudem. Dobere se bohatství – a bohatý závistivec? Snaží se na něj Bídu znovu poslat, ale ta už se od něj nehne. A tak se věci světa obracejí ve svůj protiklad, a chudák je boháčem, boháč chudákem. První budou posledními a poslední prvními. Jde jen o to nepropadat fatalismu a ptát se, jaká má být moje cesta, čeho se mám ve světě držet a čeho se zbavit. Erben nemusí v každé pohádce ukazovat, jak se všechny překážky za ocasem kouzelné lišky Ryšky mění v pohodlnou cestu. Nemusí plýtvat motivy, jako jsou „ubrousku, prostři se“, „oslíčku, otřes se“ a „obušku, z pytle ven“. Stačí docela normální hrnek, vařící kaši.

Konec dobrý, všechno dobré


Svět každé pohádky je jiný. Pohádky tu nejsou od toho, abychom se v pohádkovém světě vyznali. Jiný je svět, v němž se sedláci na cestě z roboty domů prokousávají kaší, a jiný je svět Dlouhého, Širokého a Bystrozrakého. A ve všech případech víme, že se nás to nějak týká, jen se (v pohádkovém světě, stejně jako i ve světě našem) občas setkáváme s něčím, co si neumíme vysvětlit. A tak je to vlastně správně.


Článek vyšel v měsíčníku MY 8/2021 který si můžete výhodně předplatit zde, případně zakoupit jeho digitální verzi (a podpořit tím jeho další tvorbu v nelehké době) zde.