Ten, který unesl Hurricane

Mezi piloty RAF v Anglii byl nejprve veden v kolonce „nezvěstný“, později prohlášen za mrtvého. Mladá vdova obdržela od čs. úřadů vdovský důchod a mrtvý měl in memoriam dostat válečný kříž. Ještě dalšího půl roku trvalo, než generál Janoušek uznal, že pilot nemohl tak daleko zabloudit, a tudíž se Němcům opravdu vydal dobrovolně. Teprve potom dostal nálepku zrádce. Jeho žena tomu však do smrti neuvěřila.

Letoun Hurricane Mk.I


14. dubna před 74 lety byl mimořádným lidovým soudem v Praze na Pankráci odsouzen a následně ihned popraven oběšením Augustin Přeučil. Vojenský pilot z první republiky, který na jaře 1939 přešel hranici Protektorátu do Polska, s kontingentem letců se přeplavil do Francie a později do Anglie. Létal v bitvě o Británii, s ukradeným Hurricanem uletěl zpět do Říše – a pak až do posledních dnů války sloužil Gestapu jako konfident.


Byl to docela obyčejný chasník od Benešova. Narodil se za první světové války, vychodil měšťanku a přihlásil se k letectvu. Ještě před vojnou se stal sportovním pilotem, a tak ho zcela samozřejmě pro vojenskou službu určili do leteckého učiliště v Prostějově, kde se stal stíhačem. Sotva si však odlétal několik měsíců, přišel 15. březen 1939. Němci všechny piloty propustili.


Vybral si sám?


Létat však chtěl za každou cenu. Nechal si od někoho z baťovců poradit a zašel na brazilské vyslanectví požádat o vízum, že zkusí štěstí jako pilot v Jižní Americe. Ale jen co vyšel z ambasády, okamžitě ho zatklo Gestapo. Tak to alespoň líčil po válce před soudem. A také o údajném krutém mučení, po němž prý podepsal dohodu o spolupráci. Pokud je to pravda, pak je to velká záhada. Němci mu okamžitě natolik uvěřili, že ho gestapák komisař Fleischer se svým asistentem Herschelmannem naložili do auta a dopravili k Frýdku. Odtud ho němečtí financové převedli přes hranice Protektorátu do Polska.

Přeučil ve výcvikovém středisku československých letců ve francouzském Chartres


A tak se již 23. července 1939 hlásil na bráně československého sběrného střediska v Malých Bronowicích u Krakova. Opět – a nikoli naposled – byl přesvědčivý. Po prvním výslechu ho zařadili jako svobodníka letectva a stíhací pilota k První letecké peruti.


V této chvíli mohl udělat cokoli – pokud by skutečně byl ke spolupráci přinucen: nejlogičtější by bylo nahlásit vše našim vojenským úřadům, začít pod kontrolou československé rozvědky v Londýně pracovat jako „dvojitý agent“. Mohl udělat cokoli. Neudělal nic. Tedy vlastně udělal. Začal naplno pracovat jako aktivní a čiperný zrádce a Hitlerův agent. Jak se později ukázalo, prvotřídní.


Již za několik dní odeslal z Krakova dopis na krycí adresu udanou Gestapem: zubní lékař Bedřich Smetana, Husova ulice, Praha. Podrobně v něm popisuje vše, co stačil vyzvědět od spolubojovníků: jakými kanály od Ostravy po hranice Slovenska utíkají naši vojáci do Polska, jména převaděčů a systém tras – obzvlášť ta nejdůležitější přes karvinské doly a železniční nákladní vagony. Další dopis pak obsahoval téměř komplexní seznamy vojáků a jejich zařazení. Dopis třetí a poslední byl o transportu letců do Francie. Slušný výsledek začátku zpravodajské činnosti – na to, že jeho transport odjížděl už za tři týdny po příjezdu do tábora. Také o tom informoval pražské Gestapo. Ohlásil odjezd celkem 190 letců, nejdříve vlakem do Gdyně a pokračovat mají švédskou lodí Castelholm do Francie.

Přeučilův poškozený stroj jako součást sbírky Deutsche Luftfahrtsammlung v Berlíně


Britové ho obdivovali


Válka se však rozbíhala rychleji než plány vojenských náčelníků. Po příjezdu lodi do Calais a ubytování u Paříže napadli Němci Polsko. Francie konečně vyhlásila Hitlerovi válku a naši piloti putovali převážně na základnu v Chartres. Místní agent Abwehru s kódovým označením H-17 navázal s Přeučilem kontakt a převzal od něho dvě zprávy. Z Paříže počty vojáků, kteří připluli z Polska šesti transporty v počtu 1200 mužů, z toho 500 letců a příslušného personálu. Z Chartres pak upřesněné počty stíhačů, umístění bombardovacích pilotů v Toulouse, pozorovatelů a radistů v Tours, dále pak typy letadel, na kterých naši piloti létali.


Po porážce Francie byli všichni naši vojáci urychleně přepraveni do Británie, kde všichni schopní piloti okamžitě nastoupili do letecké bitvy nad Kanálem. Přeučil ne, ten již rozehrával svou velkou hru. Již ve Francii s ním pro nedisciplinovanost (nedodržoval řády, hrál karty o peníze, pil) měli velitelé potíže. Zatím alespoň prostřednictvím H-17 ohlásil přesun do Anglie a připravenost k dalším úkolům.


V bitvě o Anglii létal krátkou dobu u britských perutí na stíhačce Hawker Hurricane, poté byl přeřazen k dobrovolné záloze Britského královského letectva. Zalétával opravené stíhačky v opravnách a zkušebnách motorů a pracoval též jako instruktor létání. Britové mu ze záhadných důvodů bezmezně věřili, přestože měl dvě docela sporné havárie. Při první se mu při střemhlavém lety utrhly dveře pumovnice, podruhé se při nesprávném přepnutí přívodu paliva do druhé nádrže zastavil motor, takže musel nouzově přistát.


Podle hodnocení našeho velení letectva výsledek nekázně. Podle Britů však výborná práce a dokonalé umění při zalétávání stíhaček po velkých opravách. V očích řídících gestapáků v Praze to byla vynikající taktika: neměl být nasazen do přímých bojů, protože v opravnách měl příležitost ke splnění svého hlavního úkolu. A nebyl to úkol ledajaký.