Ten, který unesl Hurricane

Mezi piloty RAF v Anglii byl nejprve veden v kolonce „nezvěstný“, později prohlášen za mrtvého. Mladá vdova obdržela od čs. úřadů vdovský důchod a mrtvý měl in memoriam dostat válečný kříž. Ještě dalšího půl roku trvalo, než generál Janoušek uznal, že pilot nemohl tak daleko zabloudit, a tudíž se Němcům opravdu vydal dobrovolně. Teprve potom dostal nálepku zrádce. Jeho žena tomu však do smrti neuvěřila.

Letoun Hurricane Mk.I


14. dubna před 74 lety byl mimořádným lidovým soudem v Praze na Pankráci odsouzen a následně ihned popraven oběšením Augustin Přeučil. Vojenský pilot z první republiky, který na jaře 1939 přešel hranici Protektorátu do Polska, s kontingentem letců se přeplavil do Francie a později do Anglie. Létal v bitvě o Británii, s ukradeným Hurricanem uletěl zpět do Říše – a pak až do posledních dnů války sloužil Gestapu jako konfident.


Byl to docela obyčejný chasník od Benešova. Narodil se za první světové války, vychodil měšťanku a přihlásil se k letectvu. Ještě před vojnou se stal sportovním pilotem, a tak ho zcela samozřejmě pro vojenskou službu určili do leteckého učiliště v Prostějově, kde se stal stíhačem. Sotva si však odlétal několik měsíců, přišel 15. březen 1939. Němci všechny piloty propustili.


Vybral si sám?


Létat však chtěl za každou cenu. Nechal si od někoho z baťovců poradit a zašel na brazilské vyslanectví požádat o vízum, že zkusí štěstí jako pilot v Jižní Americe. Ale jen co vyšel z ambasády, okamžitě ho zatklo Gestapo. Tak to alespoň líčil po válce před soudem. A také o údajném krutém mučení, po němž prý podepsal dohodu o spolupráci. Pokud je to pravda, pak je to velká záhada. Němci mu okamžitě natolik uvěřili, že ho gestapák komisař Fleischer se svým asistentem Herschelmannem naložili do auta a dopravili k Frýdku. Odtud ho němečtí financové převedli přes hranice Protektorátu do Polska.

Přeučil ve výcvikovém středisku československých letců ve francouzském Chartres


A tak se již 23. července 1939 hlásil na bráně československého sběrného střediska v Malých Bronowicích u Krakova. Opět – a nikoli naposled – byl přesvědčivý. Po prvním výslechu ho zařadili jako svobodníka letectva a stíhací pilota k První letecké peruti.


V této chvíli mohl udělat cokoli – pokud by skutečně byl ke spolupráci přinucen: nejlogičtější by bylo nahlásit vše našim vojenským úřadům, začít pod kontrolou československé rozvědky v Londýně pracovat jako „dvojitý agent“. Mohl udělat cokoli. Neudělal nic. Tedy vlastně udělal. Začal naplno pracovat jako aktivní a čiperný zrádce a Hitlerův agent. Jak se později ukázalo, prvotřídní.


Již za několik dní odeslal z Krakova dopis na krycí adresu udanou Gestapem: zubní lékař Bedřich Smetana, Husova ulice, Praha. Podrobně v něm popisuje vše, co stačil vyzvědět od spolubojovníků: jakými kanály od Ostravy po hranice Slovenska utíkají naši vojáci do Polska, jména převaděčů a systém tras – obzvlášť ta nejdůležitější přes karvinské doly a železniční nákladní vagony. Další dopis pak obsahoval téměř komplexní seznamy vojáků a jejich zařazení. Dopis třetí a poslední byl o transportu letců do Francie. Slušný výsledek začátku zpravodajské činnosti – na to, že jeho transport odjížděl už za tři týdny po příjezdu do tábora. Také o tom informoval pražské Gestapo. Ohlásil odjezd celkem 190 letců, nejdříve vlakem do Gdyně a pokračovat mají švédskou lodí Castelholm do Francie.

Přeučilův poškozený stroj jako součást sbírky Deutsche Luftfahrtsammlung v Berlíně


Britové ho obdivovali


Válka se však rozbíhala rychleji než plány vojenských náčelníků. Po příjezdu lodi do Calais a ubytování u Paříže napadli Němci Polsko. Francie konečně vyhlásila Hitlerovi válku a naši piloti putovali převážně na základnu v Chartres. Místní agent Abwehru s kódovým označením H-17 navázal s Přeučilem kontakt a převzal od něho dvě zprávy. Z Paříže počty vojáků, kteří připluli z Polska šesti transporty v počtu 1200 mužů, z toho 500 letců a příslušného personálu. Z Chartres pak upřesněné počty stíhačů, umístění bombardovacích pilotů v Toulouse, pozorovatelů a radistů v Tours, dále pak typy letadel, na kterých naši piloti létali.


Po porážce Francie byli všichni naši vojáci urychleně přepraveni do Británie, kde všichni schopní piloti okamžitě nastoupili do letecké bitvy nad Kanálem. Přeučil ne, ten již rozehrával svou velkou hru. Již ve Francii s ním pro nedisciplinovanost (nedodržoval řády, hrál karty o peníze, pil) měli velitelé potíže. Zatím alespoň prostřednictvím H-17 ohlásil přesun do Anglie a připravenost k dalším úkolům.


V bitvě o Anglii létal krátkou dobu u britských perutí na stíhačce Hawker Hurricane, poté byl přeřazen k dobrovolné záloze Britského královského letectva. Zalétával opravené stíhačky v opravnách a zkušebnách motorů a pracoval též jako instruktor létání. Britové mu ze záhadných důvodů bezmezně věřili, přestože měl dvě docela sporné havárie. Při první se mu při střemhlavém lety utrhly dveře pumovnice, podruhé se při nesprávném přepnutí přívodu paliva do druhé nádrže zastavil motor, takže musel nouzově přistát.


Podle hodnocení našeho velení letectva výsledek nekázně. Podle Britů však výborná práce a dokonalé umění při zalétávání stíhaček po velkých opravách. V očích řídících gestapáků v Praze to byla vynikající taktika: neměl být nasazen do přímých bojů, protože v opravnách měl příležitost ke splnění svého hlavního úkolu. A nebyl to úkol ledajaký.

Hlášení inspektora československého letectva brigádního generála Janouška


Muž, který zmizel


Desátník Přeučil toho v krátkém čase stihl opravdu hodně. Rekapitulujme: 7. července 1940 připlul s ostatními stíhači do Liverpoolu. Poté, co ho naše velení nenechalo létat v československé peruti, po rychlém zalétání prodělal část bitvy o Anglii s Brity. Ale od zimy již dělal kontrolní lety na opravených Hurricanech. 11. června a 15. července měl ony dvě rozporně hodnocené havárie, ale létal dále. Mezitím se stačil i oženit. Muriel Graham Kirbyovou ze Sunderlandu si, po udělení souhlasu Inspektoriátu čs. letectva, vzal ještě jako nezletilou v Londýně dne 2. července. Již 18. září však uletěl zpět do Říše.


Hlavním úkolem agenta Přeučila, jak ukázala poválečná vyšetřování gestapáků, totiž bylo zmocnit se nového typu stíhačky Hurricane a dopravit ji do Německa tak, aby to vypadalo jako nehoda, při níž se letoun zřítil do Kanálu někde u pobřeží Francie. A on to tak skutečně provedl. Jednoho dne zmizel.


V hlášení našemu velitelství letectva Britové uvedli, že Augustin Přeučil 18. září zacvičoval mladého polského pilota v útoku dvou stíhaček ve velké výšce nad Kanálem. Po krátkém cvičném souboji se Přeučil od Poláka odpoutal, a ten jej viděl, jak po spirále padá do moře a jeho stíhačka se halí do dýmu. Nezkušenému polskému pilotovi to připadalo jasné, a přesně tak vše nahlásil: tragická nehoda s pádem porouchaného letadla do moře. Přesně tak to stojí ve formuláři 1180 britského ministerstva letectví:


Událost se stala po 17. hodině. Svědek, polský pilot, byl proti předvečernímu slunci na moři mezi Sunderlandem a Hartlepoolem. Letoun typ Hurricane I W 9147, motor Merlin III. čís. 174986. Pilot „M“– missing (nezvěstný), letadlo „W“ – write off (odepsané). Úkol – nácvik boje mezi stíhači s cílem dostat se za soupeře a zaútočit. Příčina nehody – „L 17“, (vynechání motoru se samovznícením trysek atd.)


V každém případě byl Augustin Přeučil brilantní pilot a mimořádně inteligentní rozvědčík. Bohužel na opačné straně než jeho těžce zkoušená vlast.

Náčrt letu Augustina Přeučila od skotských břehů do Belgie


Bez nervů a bez svědomí


Když se Polákovi ztratil nad Severním mořem, musel otočit na jihovýchod nad okupovanou pevninu. Jenže v té chvíli měl odlétáno již 700 kilometrů a téměř prázdnou nádrž. Na hledání vhodného letiště nebyl čas. Zbývalo jen nouzové přistání u vesničky Ortho poblíž belgického města Bastogne, kde uviděl rovnou travnatou plochu s lesem poblíž. Přiznejme, že opět přistál mistrovsky: naplocho se zasunutým podvozkem, aby cenný stroj nepřevrátil a poškodil ho jen minimálně.


Lidé z nedalekého statku se ho okamžitě ujali. Dostal civilní oděv a pomohli mu ukrýt se v lese. Přivolaná německá jednotka ho nenašla. Jenže už druhý den ráno se přihlásil sám. A jako první úkon udal všechny, kdo mu po přistání pomohli. Bylo z toho 1x okamžité zastřelení a 7x dlouholetá káznice, ukončená až osvobozením na konci války – a ovšem také pro Přeučila nepříjemným svědectvím.


Britové mu však jeho kousek spolkli i s navijákem: Nejprve byl veden v kolonce „nezvěstný“, později prohlášen za mrtvého. Mladá vdova obdržela od čs. úřadů vdovský důchod a mrtvý měl in memoriam dostat válečný kříž. Jenže – chybička se vloudila! Jeden ze svědků v místě přistání, kterého Němci nestačili chytit, celou příhodu vylíčil zdejší buňce odporu. Síť Clarence oznámila vše radiem včetně identifikačních znaků stroje do Londýna.


Bublina splaskla. Dalšího půl roku však ještě trvalo, než i náš generál Janoušek uznal, že pilot nemohl tak daleko zabloudit, a tudíž se Němcům opravdu vydal dobrovolně. Teprve potom dostal nálepku zrádce. Což později dosvědčila britská rozvědka šokujícím radiogramem, že Přeučil opět slouží jako agent přímo v Protektorátě Böhmen und Mähren.

Poslední fotografie Augustina Přeučila krátce před popravou v dubnu 1947


Byl „slavný“, ale nezahálel


Když se po úspěšném přistání v Belgii vydal Němcům, trvalo několik dnů, než si z Prahy osobně přijeli „hrdinu“ vyzvednout. Nezahálel, pro vítězství Říše využíval každou minutu. Seděl na velitelství Luftwaffe, zakresloval do map a komentoval jedny z nejcennějších údajů o obraně Albionu, jakých se velitelům německého letectva mohlo dostat. Teprve poté se vrátil domů, aby to s Fleischerem a spol. mohli náležitě oslavit.


Za svůj „hrdinský čin“ dostal odměnu 10 tisíc říšských marek, což bylo bratru jedno sto tisíc protektorátních korun (pro srovnání: jeho měsíční plat až do května 1945 pak činil 1800 korun). Unesený Hurricane putoval do Berlína ke všemožným testům a zkouškám, aby ho nakonec vystavili jako vzácný úlovek v Deutsche Luftfahr Sammlung v Moabitu. Nikoli na dlouho. Již rok poté ho americké bombardování rozsekalo napadrť, i s celým muzeem. Ale že si velkého lupu v Německu váží dodnes, je zjevné: v Technickém muzeu v Berlíně vystavují alespoň jeho zmenšenou kopii.


Koncem září 1941 už byl Augustin Přeučil zase doma. Místním četníkům oznámili, že byl v Jižní Americe, pak se zase vrátil, a Němci že ho pustili. Odstěhoval se do Prahy. Pro šéfa Gestapa Fleischmanna se stal důležitým konfidentem, který Říši věrně sloužil až do května 1945. Zprvu ho nasazovali především na zahraniční odbojáře, zajaté piloty a výsadkáře. Pak už na konkrétní osoby. Mezitím však ještě – jen tak, snad aby nezahálel – udal pár známých za poslech zahraničního rozhlasu. Jeden za to vyfasoval nedlouho před koncem války smrt, někteří další „jen“ dlouhý koncentrák.


Udával až do posledních dnů války, kdy ho Fleischmann opustil a zmizel a nikdo už ho nikdy nespatřil. Přeučil zůstal. Dopadli ho již 17. května, byl vyslýchán ve vazbě pro vojenský soud, ale na podzim museli případ předat mimořádnému lidovému soudu, který sbíral materiály k jeho osobě po dva roky. Je vysoce pravděpodobné, že jako Hitlerův agent pracoval pro Němce už od roku 1938. Prokázat se to však nikdy nepodařilo.


Jen jeho žena Muriel až do své smrti věřila v jeho nevinu.


Článek vyšel v měsíčníku MY 4/2019 který si můžete výhodně předplatit zde, případně zakoupit jeho digitální verzi (a podpořit tím jeho další tvorbu v nelehké době) zde.