Trampská muzika a pět velkejch medvědů

Na začátku šedesátých let došlo doslova k erupci trampské písňové tvorby. Začaly vznikat písničky nových trampských autorů. Z nichž mezi nejznámější patří Wabi a Miky Ryvolové, Tony Linhart a mnozí další, kteří se s novou hudební vlnou ztotožnili.

Trio František Hacker, František Turek a Láďa Morava při koncertu v roce 1964


Po smrti Stalina a Gottwalda začala velmi pozvolna roztávat politická doba ledová. Jako členové trampských skupin jsme to začali pociťovat až na samém konci padesátých let. Trampská muzika se začínala prodírat ze své izolace. Z počátku sice ještě nevycházely písničky tiskem a trampové si je stále dál zapisovali do svých pečlivě střežených zpěvníků. Když některé vídám ještě dnes, bere mě to za srdíčko.


To když narazím na nějakou píseň z padesátých let třeba od Čárlika Fleichslébra, nebo třeba na Anglickou sobotu od Standy Bílého, který měl chatu na kopci proti Ztracence. V té písničce bylo víc než jen touha po volné sobotě, kterou jsme tehdy neměli. Kromě potlachů na osadách se zase začínalo hrát ve větších hostinských sálech, které byly do té doby uzavřeny jako skladiště. Dokonce někde mohla být zase využita sokolovna, a to byl už docela velký přepych. Také v Praze, i když zpočátku jen v okrajových čtvrtích, se pozvolna rozeznívala trampská hudba.


V té se postupně začaly prosazovat kromě kytar (dost často se používaly „gibsonky“ české výroby), také mandolíny, nebo kontrabasy. Horší to bylo třeba s banjem. Člen našeho tria K. T. O. Franta Turek měl vlastní filmovou promítačku a podle filmů z Georgem Formbym, za spolupráce s houslařem Přemyslem Špidlenem si postavil svoje vlastní Ukebanjo, se kterým potom slavil velké úspěchy.

Soubor Zlatý klíč v Lucerně v roce 1963. První zleva Wabi Ryvola


Nové hudební směry začaly ovlivňovat styl trampské muziky. Fenoménem bylo pětistrunné banjo. Jestli si dobře vzpomínám, tak Marko Čermák ze skupiny Greenhorns si svoje první banjo postavil podle jednoho amerického folkového banjisty. I mnozí další muzikanti se pouštěli do výroby vlastních nástrojů. Někdy velmi vynalézavě. Při výrobě posloužila třeba velká krámská kovová konev na mléko, jejíž zesílená část nahradila kulatý rám nástroje.

Prostě nic nemohlo zastavit skupiny, které chtěly hrát ve stylu Bluegrassu nebo Country. Můj kamarád, říkali jsme mu Džonyk, měl dokonce vlastní steelkytaru. To byl velice složitý nástroj: rukama se hraje jako na Havajku, ale harfovými pedály se mění tóny. Na tuto mechaniku použil součástky z populární dětské stavebnice Merkur. Vlastně se ani nedivím, že tento nástroj je dnes v muzeu hudebních nástrojů v USA.


Ještě se vrátím ke svému muzicírování při základní vojenské službě. Končila padesátá léta a obvyklé názvy vojenských souborů jako Ocelová pěst, Kanonýři nebo Rudá zástava nám nevoněly, tak jsme si dali název Chrapot. Druhým rokem působení našeho souboru k nám do útvaru narukoval Karel Svoboda, který se v pozdějších letech stal asi naším nejúspěšnějším autorem populární hudby.

Koncert Greenhorns v pražské Lucerně v roce 1966


Už ve svých devatenácti dobře hrál na klavír, tak jsem ho hned angažoval do našeho muzikantského sdružení. Spolupráce bohužel netrvala dlouho, protože ho z našeho útvaru ze zdravotních důvodů za čas odveleli a my nadále používali jen kytarový doprovod. V místech kde jsme hráli, se ostatně málokde klavír vyskytoval. Ale i tak jsme s naším souborem vyhráli, jak první, tak i druhý ročník celostátní soutěže AST. Radost to byla, ale největší radost jsem pociťoval, když pro mne vojna skončila!


Na začátku šedesátých let došlo doslova k erupci nové trampské písňové tvorby. Začaly vznikat písničky nově příchozích trampských autorů. Z nichž mezi nejznámější patří Wabi a Miky Ryvolové, Tony Linhart a mnoho dalších, kteří se ztotožnili s novou hudební vlnou. Trampové si z počátku tento styl nevzali za vlastní. Našlo se naopak hodně odpůrců, kteří tyto písně zásadně nezpívali, a někteří staromilové je nezpívají dodnes.


V šedesátých letech se také začala zpívat celá řada převzatých country písniček, které opatřili texty čeští autoři. S naším K. T. O. začal hrát na kontrabas Jirka Fallada, autor písní jako jsou třeba Buráky, Nely Blay, či Sobota. U Greenhornů to byl zase Honza Vyčítal s písničkami jako Rovnou jo tady rovnou nebo Můj děda bejval blázen. Zakladatel skupiny Old Western, který hrál také s námi v K. T. O. Petr Třebický a přebásnil písně Stáda spí, nebo Danny Boy. Do této kategorie patří také textař Ivo Fischer a jeho Zelené pláně, stejně jako Ronald Kraus se svým Posázavským Danem. Není možné zapomenout ani na Rangers a jejich Pole s bavlnou a spouta dalších.

Nový hudební styl ovlivnil celou naši hudební veřejnost. Kromě trampských zpěváků a skupin začala country písně zpívat i většina interpretů naší populární scény. Waldemar Matuška Třešně zrály, Růže z Texasu, To všechno odnes čas, Karel Gott Ptačí nářečí, Brod, Milan Chladil Je nás jedenáct, Karel Hála Detroit city, Helena Vondráčková Červenou řeku. České texty dělali Ivo Fischer, Jiří Suchý, Pavel Vrba, Vladimír Poštulka a mnozí další.


Začaly také vznikat trampské spolky. Ve třiašedesátém vznikl spolek Kamarádů Táborových Ohňů. Taková přípravná rada starších se scházela už delší dobu v restauraci U Banzetů naproti nuselské radnici. Chodili jsme jim tam zahrát, protože jsme to měli kousek z Pankráce, kde jsme u Franty Turka zkoušeli. Franta pracoval v Matematicko-fyzikálním ústavu a nosil si odtud jakýsi pochybný líh, který převařoval v ešusu na sporáku. Aby se ztratila nepříjemná chuť benzínu, tak do toho míchal mandarinky z čínské konzervy.


Zřejmě to moc nepomohlo, protože když jsme nastoupili do tramvaje a Láďa Morava si říhl, tak na nás průvodčí volal, že s kanystrem do tramvaje nesmí! Divím se, že mám jen tři dioptrie! Ale Turek toho asi pil hodně, protože je už pětatřicet roků v muzikantském nebi. Tak tenhle náš spolek, K. T. O., byl založen v sále restaurace Na paloučku. Protože se brzy rozrostl, přestěhovali jsme se do restaurace v Riegrových sadech, kde to bylo podstatně větší.


Do té doby jsme hráli jako trio Hacker, Morava, Turek, ale na velký koncert v Lucerně jsme zvolili název Trio K. T. O. Trampských spolků následně vzniklo více. V Praze to byl Tramp club a Senior klub, který založil Bílý Pedro. Abych nezapomněl, spolek KTO založili Jarda Krejčí a můj strýc Ludva Hacker, jako hlavní iniciátoři.

První díl muzikálu Dobrodružství šesti trampů - Vzpoura na lodi primátor Dittrich (1969)


To už si začala trampské muziky všímat i dobová média a gramofonový průmysl. Písničky se začaly natáčet, prodávaly se desky, začaly se hrát v rozhlase, nakladatelství počala vydávat písně v tištěné podobě. Noviny a časopisy zařazovaly na své stránky kolonky o trampingu, a dokonce i Československá televize začala natáčet pořady s trampskou tematikou! Samozřejmě, že také celá řada herců, spisovatelů i autorů různých pořadů začala projevovat sympatie, a někdy i příslušnost k trampskému národu.


Aby té radosti nebylo tolik, tak pro nás v Kremlu vymysleli „internacionální pomoc“ a přivedli k nám pět bratrských armád. Osudný srpen 1968. Walda Matuška zpíval: Pěti proudy, vám do mojí boudy vtrhlo pět velkejch medvědů. No a páni, prej na moje přání, sežerou mě k obědu! K. T. O. na Hajnovce vyhlásilo, že na protest se trampové nebudou holit, a značná část trampského národa zarostla…


Rok po srpnové okupaci se ještě stačil natočit televizní seriál Dobrodružství šesti trampů. Trio K.T.O. dostalo tři hlavní role ze šesti. Na starém kolesovém parníku, přejmenovaném na Primátor Dittrich, jsme trávili velice horký červenec 1969 na počátku další doby ledové. Začínala normalizace…


Článek vyšel v měsíčníku MY 8/2019 který si můžete výhodně předplatit zde, případně zakoupit jeho digitální verzi (a podpořit tím jeho další tvorbu v nelehké době) zde.