Trampská píseň se zrodila v Čechách

Slovo tramping se ve slovnících angličtiny před první válkou údajně vůbec nevyskytovalo. Jde tedy o podobný hovorový novotvar jako v posledních letech používaný pro název obchodu s použitým zbožím, „sekáč“, který zlidověl. Ale nejen ten…

Settlers Club. Druhý zleva autor trampské hymny Jenda Korda


Touha po dobrodružství a romantické představy byly určitě hlavním motivem mladých kluků, kteří hltali dobrodružné romány autorů, jako byl Bret Hart nebo Gray Curwood. Pro naplnění svých představ si vybrali místo, které překypovalo romantikou: Svatojánské proudy.


Právě odtud se v roce 1914 vracelo do Prahy pár kluků, kteří si po cestě četli vyhlášku, že císař pán vyhlašuje válku! Dva z nich byli za dva roky povoláni. Počátkem léta v roce 1918 ale z války utekli a usídlili se v divoké pustině na místě, které před válkou objevili. Bylo to u Mravenčí skály, kde divoce burácela Vltava ve Svatojánských proudech. Kouzelné místo, téměř nedostupné. Spolu s dalšími kamarády zde vytvořili „Tábor řvavých“ a ten později nazvali osadou „Ztracené naděje.“ Oba názvy pocházely z dobrodružných románů výše zmíněných autorů. Po létech se trampové usnesli, že za datum svého vzniku budou považovat rok 1918.

Praotec trampské písně


Jarka Mottl se narodil na Hromnice (2. 2. 1900) a první léta prožíval v domě U tří králů na Vyšehradě. Táta byl klempíř a máma byla později služebnou u známé pražské rodiny Kittlovy. Jejich slavná dcera měla umělecké jméno Ema Destinová. Ta mladého Jarka začala učit zpívat, ale když se po koupání na Císařské louce nachladil, což narušilo jeho čistý hlásek, bylo po naději na operní zpěv. Nevzalo mu to však nadšení pro muziku a veršování. Jeho výjimečný talent a cit hudební pro muziku mu připsal na konto stovky písní, z nichž mnohé se dodnes zpívají. Skládal ale i operety a napsal také třeba libreto k filmu s písněmi pro Vlastu Buriana.

Jarka Mottl na osadě v šedesátých letech


Jak to začalo


Chodili tancovat na Žofín a svou partu komicky tančících kluků nazvali Hopsající derviši. Piskáčkova skladba Rej duchů, kterou tam orchestr často hrál, se Jarkovi vryla do paměti. Později, když ho starší kamarádi přibrali do ztracenkářské party, opatřil ji svým textem a nazval ji Záře červánků – a první trampská píseň byla na světě. Otextoval ještě několik cizích melodií, a pak už přibyly i vlastní. Rodil se tak ztracenkářský repertoár, který se snažili před ostatními trampy utajit, což se ovšem nezdařilo. Jeho písničky se naopak rychle šířily.


Zatím se zpívaly jen u táboráků či na trampských slezinách v pražských hospůdkách. Jak se však o něco později ukázalo, původní záměr a účel se začaly vytrácet. Se vznikem řady dalších osad se objevovali další autoři a sbory, které byly čím dál populárnější. Mottlova parta Ztracenkářů dostala angažmá v Osvobozeném divadle a jejich kytarista Láďa Hochman se stal členem orchestru Jaroslava Ježka – prvním jazzovým kytaristou u nás. U Berlínského Polydoru natočili Mottlovu Maminko, mámo. Ta se rozlétla do světa a hrály ji různé světové orchestry. Jednu verzi nahrál také herec František Smolík, neboť z mnoha herců se stávali trampové.

Mottlova parta v Osvobozeném divadle (Ztracenkáři)


Osady se rozrůstají


V Hlásné Třebáni dokonce vznikla herecká trampská osada, kterou nazvali Barrandov. Jezdil tam Jára Kohout, Eman Fiala, Ferenc Futurista, Vondrovic a mnozí další. Trampské osady se rozrůstaly na březích řek, kterým trampové dávali svá jména. Vltavě Velká řeka, Sázavě Zlatá, Berounce Stará a Kocábě Hadí řeka. Loděnický potok nazvali Kačák. Také údolí dostávala nová jména. Na pravém břehu proti Ztracence Údolí sporů nebo Údolí Ticha, na Berounce Údolí děsu, což je druhá nejstarší osada, která bude letos slavit sto let. V Podbrdí je Údolí hadrů. To je zachováno i v písni: Údolí hadrů je nekrásnější z celého světa a písní jásavou nás vítá už po léta. Má ale poněkud ponurý začátek: V pustém šeru v podvečeru čuby vyjou na měsíc.

Totem na osadě Ztracenka


Své písně mají i další osady. Mezi nejznámější patří Mottlova Ztracenka si zpívá, nad kaňonem stoupá dým.... Některé osady se mohou pochlubit pozoruhodnými osobnostmi. Třeba Dvacátá míle, starý vodácký kemp odkud to měli vodáci dvacet mil do své loděnice na Císařské louce. Teď je tam osada Proudy, k níž patří mistr světa v nohejbalu Vilda Ungerman. Měli tam také našeho prvního elektrického kytaristu Miroslava Kefurta a nad ním měl chatu Vašek Loch. Ten si v Proudech klekl do kánoe a dopádloval německými kanály přes Německo až do Rotterdamu na mistrovství světa, kde ve své disciplíně dosáhl na třetí místo!


Od třicátých let rostly v Čechách, na Moravě trampské osady jedna za druhou a pak se tramping šíří i na Slovensko. Na mnoha místech vyrůstají písničkáři, zpívající sólisté a sólistky nebo trampské sbory. Ale vraťme se k počátkům trampských písní. Kdo byli ti, kteří jako první následovali Jarka Mottla?

Tramp, cestovatel a písničkář Josef Peterka známý pod pseudonymem Bob Hurikán



Dnes jsou to „lidovky“


Nelze nevzpomenout na Jardu Nováka z osady Albatros. Dal dohromady velký sbor s názvem Klub starých kamarádů a nahrál s ním své první písně na gramofonové desky. Pravděpodobně první tramp, který se dostal do nahrávacího studia. Později vznikla legendární skupina Camp Boys. S Čendou Kropáčkem z osady Ztracenka napsal Jarda Novák revui Hoši z USA. Mezi jeho neznámější písničky patří Já mám v lese chatu, Dívka z prérie, Do dáli na pobřeží, Ještě míli, ještě chvíli a další.


Mezi nezapomenutelné osobnosti, které ovlivnily celou generaci trampských muzikantů patří i Jenda Korda, který společně s bratrem Františkem stvořili trampskou hymnu Vlajka vzhůru letí a nezapomenutelné Až ztichnou Bílé skály. Byl také zakládajícím členem Settlers Clubu – nejúspěšnějšího trampského sboru vůbec.


Zapomenout nesmíme ani na písničkáře a spisovatele Gézu Včelička, a jeho, píseň Hoj Trampové hoj tuláci nebo na Tonyho Hořínka z osady Havran na Hadí řece či legendárního trampa, cestovatele, spisovatele a písničkáře Josef Peterku, který vystupoval pod uměleckým pseudonymem Bob Hurikán. Kdo by neznal jeho Rikatádo a další trampské písně, které v průběhu let u táborových ohňů zlidověly.


Článek vyšel v měsíčníku MY 6/2019 který si můžete výhodně předplatit zde, případně zakoupit jeho digitální verzi (a podpořit tím jeho další tvorbu v nelehké době) zde.