Utopený talent

Na ligová klání fotbalové Dukly nechodívalo nikdy moc diváků, v hledišti se jich scházívalo s bídou pár tisícovek. V sezoně 1964/65 však na pohárový duel jejího „béčka“ s Kutnou Horou dorazilo přes 10 000. Důvod? Za soupeře měl nastoupit Přáda.

Ladislav Přáda


Ladislav Přáda patřil do nesmírně silné fotbalové generace počátku 30. let, jejímž nejslovutnějším představitelem byl držitel Zlatého míče Josef Masopust. Díky mimořádnému nadání převyšujícímu i nadprůměr mohl všechny své generační druhy strčit do kapsy, kdyby mu v tom ovšem nezabránilo věčné bratříčkování s démonem alkoholem.


Do velkého fotbalu nakoukl ve Slavoji Liberec, v jehož dresu okusil v roce 1953 nejvyšší soutěž. Rok nato už ji hrál v barvách vojenského celku ÚDA Praha (Ústřední dům armády, později Dukla), do nějž v duchu tehdejších běžných standardů narukoval. To již měl za sebou reprezentační debut proti Rumunsku a zdálo se, že tuzemskému fotbalu roste do budoucna velká naděje. Znalci si vyprávěli o úžasném zrychlení, perfektním přehledu, předvídavosti a nevyzpytatelnosti štíhlého mladíčka, a zvláště pak o jeho báječné technice.


Proč tedy Přádova bilance čítá vzhledem k tolik opěvovanému umu všehovšudy 11 startů v národním týmu, při nichž vsítil 5 branek, a 63 startů ligových, v nichž skóroval 48 x? Na vině byl právě alkohol, kvůli němuž často nebyl do utkání nominován.


Pověstné jablko


Domlouval mu kdekdo, údajně i sám všemocný ministr obrany Alexej Čepička, do jehož gesce armádní fotbalový klub spadal. Jindy nesmlouvavý trenér Karel Kolský vůči Přádovi projevoval až andělskou trpělivost, pověřoval ostatní hráče, aby na něj dohlíželi, dokonce zařídil, že Přáda nedostával žold na ruku jako ostatní, nýbrž na knížku, jelikož nezřídka se svými kamarády z mokré čtvrti propil za dva dny celou výplatu a klidně zastavil i svou brigadýrku nebo vojenskou knížku, když neměl na zaplacení. Vše nadarmo. Pár dní vše vypadalo dobře, avšak pak se Přáda zničehonic objevil o půlnoci u Kolského dveří v notně podroušeném stavu a prosil ho o půjčku… Nastupoval proto střídavě. Někdy byl na hřišti neviditelný, jindy hrál jak z partesu a diváci vyvolávali jeho jméno. Po zápase pak teklo pivo s rumem proudem, lhostejno, zda se vyhrálo, nebo prohrálo…

V dresu Dukly proti chilskému Green Gross


Dá se říci, že jablko jménem Ladislav Přáda nepadlo daleko od stromu. Fotbalistův otec Jaroslav, mimochodem jeden ze zakládajících členů KSČ, napodoboval s pravou soudružskou zarputilostí svého stranického šéfa K. Gottwalda: nebylo láhve alkoholu v jeho okolí, která by zůstala nedopita. Zplodil pět dětí, a právě k Ladislavovi jako k jedinému z nich neprojevoval odmala ani zbla otcovské lásky, a kontakt s ním navazoval výhradně přes řemen. Ne nadarmo využil Ladislav v 16 letech akce náboru do pohraničí a odešel k babičce do Trnovan, kde konečně nalezl teplo domova. Otec se k nemilovanému synovi přihlásil, až když se stal slavným, syn však neměl tendenci navázat s otcem bližší kontakt. Jeho geny však nezapřel.


Ikarův pád


Na turné reprezentačního mužstva po Jižní Americe byl členem kádru, ač se už poněkolikáté ozývaly hlasy, že hráč s takovouto životosprávou nejenže není vzorem socialistického sportovce, ale není ani hoden dresu se lvíčkem na prsou. Přáda nastoupil až do utkání proti Uruguayi, a to ještě jen jako střídající, od začátku pak do duelu s Argentinou. Stal se v něm díky své fantastické technice miláčkem publika, uvyklého na ledacos, nikoli však na tak výjimečnými schopnostmi obdařeného borce. Slavný klub River Plate za něj byl ochoten vysázet na dřevo 1 milion pesos. Odmítl. Vrátil se, aby ÚDA v podzimní části sezóny pomohl osmi góly k dalším cenným bodům a dočkal se vyhazovu jak z klubu, tak z armády. Vedení už mělo zkrátka dost jeho nedisciplinovanosti a „dalo mu kopačky“. Bylo spíše s podivem, že jeho četné opilecké eskapády až dosud tolerovalo, zvláště když je často prováděl v uniformě. „Víš, kdo já jsem? Já jsem Přáda. Já byl v Jižní Americe. Kdes byl ty? Nanejvýš tak v Litvínově!“ pořvával prý na policejní hlídku, která ho zajišťovala a uvrhla do posádkového vězení. Jindy zas opět v opilosti a uniformě přeměřoval na štvanickém zimním stadionu délku bruslí, zda odpovídá zavedeným normám pro účastníky veřejného bruslení. Podobných prohřešků měl na kontě povícero, řadu jiných, smyšlených, uvedl do života vox populi. Na každý pád podzim 1956 znamenal konec působení Ladislava Přády ve vojenském celku.


Po odloženém reprezentantovi lačně sáhl Liberec. Na chladném severu republiky se dlouho neohřál, ježto zájem o zapadající hvězdu projevila Rudá hvězda Brno. Splnil dokonce její podmínku a podstoupil tříměsíční pobyt v protialkoholní léčebně. Zdálo se, že v ambiciózním mužstvu chytne druhou šanci pořádně za pačesy, jenže ke slovu se dostalo politikaření, v němž se Přádovi vymstilo jeho předchozí krátké angažmá v Liberci. Odnesl zákulisní boj místních „elit“, a kvůli údajné účasti na údajných finančních machinacích vyfasoval devítiměsíční distanc.

Ladislav Přáda (s kytarou v ruce) měl rád veselou společnost


Až na dno


Později sice přišlo omilostnění, Přádův strmý sešup však nezastavilo. Ani v Brně se z něj nestal sekáč dobroty, zmařená šance jej ještě více poznamenala. Poté, co mu byl odpuštěn zbytek trestu, se snažil uchytit v Hradci Králové či Jičíně, leč hlídači socialistické morálky zastávající vysoké posty mu to nepovolili. Uchycení se mu nedařilo ani v žádném civilním zaměstnání, odevšad se kvůli opakovaným problémům s pitím pakoval předčasně. Vinou nezvladatelného pití skončilo i jeho manželství, i když kamarádům pak důvody jeho krachu vysvětloval svou nechutí žít vedle zrzavého tchána. Ztratil zázemí a nenašel nikde práci.


To byl problém – tehdejší režim přisuzoval nezaměstnanému jedinci statut příživníka, pro něhož nebylo v socialistické společnosti místo. Vlastně bylo – v nápravně-výchovném zařízení. Konkrétně v nechvalně známém Bytízu u Příbrami, kde místo sportovních vavřínů dobýval Ladislav uran.


Po propuštění u příbramských dolů zůstal. Našel si zaměstnání řidiče multikáry a nastupoval za místní Baník. Tisíce lidí se od té doby tísnívaly na domácích utkáních Příbramských, rekordní návštěvy plnily ochozy i při mačích venkovních. Chodilo se na Přádu. Fanoušci si dokolečka vypravovali o legendárních kouscích tohoto všemi fotbalovými múzami tisíckrát zlíbaného útočníka, z nichž nejslavnější byl ten, kdy s míčem přilepeným na noze prokličkoval mezi bránícími hráči soupeře, obešel i brankáře, načež se před prázdnou brankou zastavil, zaklepal na její tyč a zeptal se, jestli je někdo doma…


Následoval přestup do druholigového Dynama Kutná Hora, kde válel jak zamlada. Po kutnohorské epizodě nastupoval na stará kolena za tým IV. třídy Podřipan Rovné. Pracoval u Státních statků, kydal hnůj a přespával v kravíně. Další ránu do vazu mu zasadila jeho družka, která odešla s jiným.


Epilog

V 70. letech už z něj zbyla jen zoufalá lidská troska. Přespával v odstaveném vagoně na žižkovském nádraží a v hospodách vypravoval za pivo a rum o slavných časech na světových kolbištích. Rodina od něj na příkaz despotického otce musela dát ruce pryč. Zachránila ho až úplně cizí žena – jistá Zdeňka Podlešáková, jíž se nebohého bezdomovce, jehož potkala v jednom plicním sanatoriu, zželelo. Vzala ho k sobě – pod podmínkou, že půjde čistě jen o samaritánskou podobu vztahu – do bytu, kde se dělili o 27 m². Dokonce se jí podařilo pro svého nájemníka vyběhat důchod ve výši 480 Kčs, který se pak díky jeho uznané trvalé invaliditě podařilo o něco málo navýšit. Její syn vzpomínal, že Přádu při návštěvách matky nikdy neviděl opilého. Patrně šel do sebe, asi nechtěl zklamat člověka, jenž mu dal to, čeho se mu nedostávalo jako dítěti – obyčejné lidské lásky a příkladné péče.


Zapomenutá fotbalová hvězda první velikosti, která si vlastní vinou pokazila slibně rozjetou kariéru a bezpochyby i účast na slavném mistrovství světa v Chile, kde naši reprezentanti slavně vyválčili stříbro, zemřela 19. prosince 1995 na rakovinu v sanatoriu v Janově u Rokycan.


Článek vyšel v měsíčníku MY 12/2020 který si můžete výhodně předplatit zde, případně zakoupit jeho digitální verzi (a podpořit tím jeho další tvorbu v nelehké době) zde.