V pasti vlastní ctižádosti

Major Jaromír Nechanský patřil po druhé světové válce k nejznámějším odbojářům. Za války prošel v Anglii tvrdým výcvikem výsadkáře a byl jako mnoho jeho dalších kolegů vysazen na území okupované vlasti, aby udržoval spojení s domácím odbojem. Souhrou pro něho příznivých okolností se výsadek jeho skupiny PLATINUM - PEWTER zdařil až v únoru 1945, kdy již byla nacistická vojska na ústupu. Fronta se neúprosně přibližovala k hranicím vlasti a Nechanský měl velkou naději na přežití. Parašutisté se brzy dostali do kontaktu s domácím odbojem a sám Nechanský se napojil na Českou národní radu (ČNR), která ho kooptovala a zároveň pověřila vedením vojenské sekce. Jeho pokus o získání zbraní pro pražské povstalce však skončil neúspěchem a podepsání dohody mezi ČNR a velitelem Wehrmachtu generálem Touissantem, neodpovídající požadavku bezpodmínečné kapitulace požadované spojenci, předznamenalo jeho politický pád.

Velitel skupiny PLATINUM - PEWTER major Jaromír Nechanský


Nechanského velkým problémem byla od počátku jeho nezměrná ctižádost a snaha prosadit se za každou cenu. Proto se po válce rozhodl spolupracovat s obávaným Reicinovým Obranným zpravodajstvím. Později pro změnu nabídl své služby americké rozvědce. Součástí jeho touhy po sebeprosazení byl, podle názoru některých současníků, i poválečný sňatek s dcerou vlivného sociálnědemokratického politika Bohumila Laušmana. Nic z toho však nepomohlo, a tak jeden z vojenských vůdců Pražského povstání zažil politický pád. V roce 1950 byl popraven.


Dragoun se žlutými výložkami


Jaromír Nechanský se hned po studiu na gymnáziu upsal armádě. Zamířil k jezdeckému pluku, tedy k někdejší elitě pozemního vojska se žlutými výložkami na límci uniformy, ale bohužel v době, kdy sláva dragounů již definitivně patřila minulosti. Když se stal po absolvování Vojenské akademie v Hranicích na Moravě poručíkem, procházela armáda v důsledku vojenského ohrožení státu rozsáhlou modernizací. Mechanizace a motorizace pozemního vojska znamenala definitivní tečku za existencí dragounských pluků. Hned v následujícím roce byl proto poslán na přeškolení na velitele čety obrněných aut a lehkých a středních tanků.


Po nacistické okupaci přešel v červnu 1939 polské hranice a přihlásil se do československé zahraniční armády. Pak se dostal do Francie a po krátké službě v cizinecké legii doufal, že konečně zasáhne do bojů s Němci. Francouzi však vedli válku neochotně, a tak se v červenci 1940 přeplavil z rámci všeobecného ústupu do Velké Británie. Jediným ziskem francouzské anabáze bylo přátelství s vlivným poválečným politikem Bohumilem Laušmanem.


Podplate Evropu!


Opravdová šance zasáhnout do boje nastala až v okamžiku, kdy Němci začali zle zatápět také Britům. Churchill tehdy prohlásil, že nastal čas pro drobná vítězství velkého významu, čímž měl na mysli intenzivní sabotáže a diverzní akce v Němci okupované Evropě, které by Britům ulehčily jejich boj. Vzniklo proto Velitelství zvláštních operací (SOE), aby pomohlo s výcvikem speciálních výsadkových skupin, které měly „proměnit Evropu v hořící dům“. Nechanský byl přijat do zvláštní skupiny „D“, vysílající na pomoc domácímu odboji speciálně vycvičené paravýsadky. Ztráty však vysoko převyšovaly všechny odhady. Teprve atentát na Heydricha přinesl zadostiučinění. Úspěch této akce však měl i svůj rub, protože zároveň vedl k následné likvidaci domácího odboje.

Nechanský (vpravo) v československém výcvikovém středisku Lauretto v době organizování bojové skupiny


Na jaře 1943 došlo ke katastrofě výsadků IRIDIUM a BRONSE. Všichni parašutisté tehdy uhořeli v troskách sestřeleného letounu a další akce byly o rok odloženy. Nechanský se dočkal až v únoru posledního roku války. Jeho skupina PLATINUM – PEWTER seskočila na Chrudimsku a přes počáteční potíže technického rázu navázala spojení s Radou tří generála Luži. Nechanského chvíle přišla, když koncem dubna 1945 požádala ČNR, koordinující chystané Pražské povstání, odbojáře z R3 o vyslání radiového kompletu s kvalifikovanou obsluhou. Převoz Nechanského s Klemešem z Třebíče do Prahy zajišťoval Veleslav Wahl ze Zpravodajské brigády. Muž, který bude po válce plně sdílet jeho osud a skončí spolu s ním na popravišti. Právě Wahl se před vypuknutím povstání postaral o uvedení Nechanského do ČNR, která jej pověřila vedením vojenské sekce.


Vrchol a pád


Zdálo se, že Nechanský konečně vyšplhal na vrchol. Významná role v Pražském povstání však byla ve skutečnosti počátkem jeho pádu. Rivalita mezi Sověty a západními spojenci umocněná pasivitou československé vlády, ustavené teprve nedávno v Košicích, znamenala, že se pro pražské povstalce nepodařilo zajistit zbraně a rychlou pomoc. ČNR proto podepsala s velením Wehrmachtu dohodu, umožňující nacistům uniknout do Američany kontrolovaného vojenského pásma. Nepříznivě byl po válce hodnocen i fakt, že ČNR zpočátku přijala pomoc od Vlasovců, které Sověti považovali za zrádce. Na spory ohledně Pražského povstání doplácel i Nechanský. Zejména Bedřichem Reicinem vedené Obranné zpravodajství (OBZ) ho považovalo za problematického důstojníka. Napomáhaly tomu také jeho časté kontakty s americkou vojenskou misí. Na radu Veleslava Wahla se proto dal OBZ k dispozici. Reicin ho poté využíval k monitorování amerických zpravodajských aktivit v poválečné ČSR.

Symbolický hrob Jaromíra Nechanského na Čestném pohřebiští popravených a umučených na Ďáblickém hřbitově


Nechanský chtěl využít svou odbojovou popularitu a pomýšlel na politickou kariéru, kterou si chtěl pojistit vstupem do sociální demokracie a sňatkem s Olgou, dcerou vlivného člena této strany a poválečného ministra průmyslu Bohumila Laušmana. Nic však nepomohlo, a když po únorovém převratu vplula sociální demokracie plnou parou do KSČ, začal věřit, že lepší časy nastanou až s pádem nového režimu. Tehdy znovu vstoupil do kontaktu s Američany a rozhodl se pro ně vybudovat malou, ale výkonnou zpravodajskou skupinu. Na jedné ze schůzek jim však prozradil, že proti nim dosud pracoval jako informátor. Nastalo prudké ochlazení vzájemných vztahů, které vyvrcholilo tím, že Američané dodali jeho skupině nepoužitelné radiostanice. V září 1949 byl zatčen, čímž donutil k emigraci i svého tchána Laušmana, který o jeho aktivitách věděl, ač je neschvaloval.


Nechanský byl vyslýchán v nechvalně známém „domečku“ v Kapucínské ulici na Hradčanech, kde docházelo k brutálnímu mučení zatčených vlastenců. Obsáhle vypovídal, ačkoliv vůči němu překvapivě násilí použito nebylo. Doplatil na to i jeho přítel Veleslav Wahl. Oba byli odsouzeni k trestu smrti a v červnu 1950 popraveni. Nechanského tchán Bohumil Laušman byl o tři roky později unesen z rakouského exilu a uvězněn. V roce 1963 zemřel za dosud nevyjasněných okolností.


Článek vyšel v měsíčníku MY 10/2021 který si můžete výhodně předplatit zde, případně zakoupit jeho digitální verzi zde (a podpořit tím jeho další tvorbu v nelehké době).