Vzhůru na Josefskou!

Josífků, Pepíčků, Pepánků a Jožků u nás žije více než 250 000. Svátek jejich patrona, slavený 19. března, býval považován za definitivní konec zimy. Jaro budiž vítáno!


V českém občanském kalendáři dnes najdeme jména nejrůznějšího původu, jména staroslovanská, jako Přemysl, Vítězslav či Libuše, ale i módní importy jako Kevin nebo Pamela. Většinu našich jmen ovšem tvoří jména křesťanských světců. Tak je tomu i s Josefem.

Svatý Josef byl živnostníkem


Tesař z rodu králů


Bible o něm vypravuje, že pocházel z urozeného, ale zcela zchudlého rodu judského krále Davida, žil v Nazaretě a živil se jako tesař. Zajímavý je v této souvislosti původní význam hebrejského jména Josef – následník.


Josefovi byla zasnoubena mladičká Maria. Skrze ni se měla naplnit dávná proroctví o tom, že se jednou z Panny zrodí Spasitel, vtělený Bůh. To ale Josef nevěděl. Když si všiml u své snoubenky příznaků těhotenství, předpokládal, že čeká dítě s jiným mužem, protože sám s ní dosud pohlavně nežil. Přirozeně byl zklamán a chtěl se s dívkou diskrétně rozejít. Ve snu se mu však zjevil anděl a vysvětlil mu, že dítě bylo počato zázračně, bez účasti muže. Josef tedy zasnoubení nezrušil a stal se Marii laskavým ochráncem.


Příběh dále popisuje, jak zvláštně byla proroctví splněna. Podle nich se měl Spasitel narodit v judském městě Betlémě. Josef sice z Betléma pocházel, ale bydlel s Marií jinde, v městečku Nazaret. Co se však nestalo: císař Augustus vyhlásil sčítání lidu, podle něhož byl každý muž povinen nechat se se svou rodinou zapsat v místě svého narození. To se vztahovalo i na Josefa. Vydal se tedy s těhotnou Marií z Nazareta do svého rodiště v Betlémě. Když tam dorazili, zjistili, že hostince jsou plné a nemají kde přenocovat. V nouzi se tedy uchýlili do chlévů vytesaných do skal za městem. A právě tam Maria porodila syna jménem Ježíš. Touto zvláštní shodou okolností se tak splnilo, co říkala proroctví.


Scéna známá z našich vánočních betlémů patří k nejstarším typům zobrazení svatého Josefa, kterého zachycuje, jak se po boku Panny Marie sklání nad jesličkami s novorozeným Ježíškem. Toto schéma se stalo nepřekonatelným symbolem nejkrásnějších lidských citů.

Lilie sv. Josefa je symbolem čistoty


Svatý Josef s tváří milou, končí zimu plnou silou!


Protože se Josef živil jako tesař, býval ve středověku někdy zobrazován s tesařskými pracovními nástroji. Za svého zvláštního ochránce si ho vybrali řemeslníci pracující se dřevem, tedy nejen tesaři, ale i truhláři, stolaři a další. Čeští tesaři jeho obrazem zdobili své cechovní korouhve.


Ke svatému Josefu se ale nadšeně hlásili také brusiči skla. Souviselo to s jeho březnovým svátkem, který byl považován za začátek jara a konec zimní temnoty. Povolání brusičů skla bylo namáhavé pro oči a jeho příslušníci neradi pracovali při umělém osvětlení. Příchod jara znamenal prodloužení dne a návrat přirozeného světla, a byl pro brusiče důvodem k radosti. Proto při josefské cechovní slavnosti zahrabávali do země lucernu.


Svátek svatého Josefa byl s nástupem jara ztotožňován i v lidových pranostikách, kde byl v této souvislosti často propojován i s jinými, časově blízkými svátky. Tak například se svátkem svatého Matěje (24. února). Pranostika praví: Nenajde-li led Matějova pila, najde ho Josefova širočina! Naráží tím na symboly obou světců – sv. Matěj býval zobrazován s pilou, Josef s tesařskou sekerou – a sděluje, že v čase mezi oběma svátky dojde k oblevě a tání ledu. Podobná pranostika vychází z blízkosti svátku Zvěstování Panně Marii (25. března) a říká: Josef s Marií zimu zaryjí!


Jak se stal z Josefa český Pepík


Jméno Josef získalo v našich zemích mimořádnou oblibu v raném baroku, patrně v souvislosti s tehdejším rozvojem úcty k Panně Marii a snad i s působením členů františkánských řeholí, zejména řádu kapucínů, kteří zpopularizovali stavění vánočních jesliček. V téže době vznikla i řada zdomácnělých forem jména Josef, z nichž je určitě nejznámější tvar Pepík. Jeho základem je italská varianta jména Giuseppe, respektive její zkratky Seppe či Beppe. Italština byla počátkem 17. století módním jazykem panovnického dvora a z ní převzaté výrazy pronikly i do českého lidového prostředí, kde se z italského Beppe stal brzy český Pepa. Obliba a rozšíření tohoto jména v Čechách, a to i jeho dnes vzácně používaných ženských variant Josefa či zdrobněle Josefina – Pepička, zaujala i církevní hierarchii, a tak byl roku 1654 svatý Josef prohlášen za spolupatrona Čech.

Svatojosefská pouť v Praze v 19. století na dnešním Náměsí republiky


Muž s nemluvnětem a srdce z perníku


Častým námětem při zobrazování svatého Josefa je scéna známá jako útěk do Egypta. Vztahuje se k líčení událostí po Ježíšově narození. Judský král Herodes se prý natolik obával novorozeného Spasitele, že nechal vyvraždit všechny místní chlapce do dvou let věku jen proto, aby mezi nimi zabil i jeho. Svatému Josefovi se však ve snu opět zjevil anděl a včas ho varoval, že dítěti hrozí nebezpečí. Josef tedy vstal, naložil Marii i miminko na osla a uprchli do ciziny, kde žili, dokud Herodes nezemřel.


Josef tu vystupuje jako akceschopný ochránce rodiny, vzor otců a starostlivých pěstounů. Tato role je ostatně zdůrazněna, i když je namalován samostatně: mívá podobu urostlého muže držícího v náručí miminko. Obvykle při sobě mívá také květ bílé lilie – znamení čistoty a věrnosti. To se odrazilo v jednom zajímavém zvyku. Při kapucínském kostele svatého Josefa na dnešním Náměstí republiky v Praze se ještě počátkem 20. století konávala slavná pouť. Ta bývala příležitostí, kdy si zamilovaní lidé navzájem slibovali věrnost a jako její připomínku si darovali perníková srdce. A tato srdce z pražské josefské pouti se prý stala pravzorem perníkových srdcí na všech poutích u nás.


Až o blížícím se svátku budeme některému z Josefů připíjet, vzpomeňme si na světce, který je příkladem jednání dnes stejně vzácného jako potřebného, vzorem dospělého, spolehlivého a věrného mužství.


Článek vyšel v měsíčníku MY 3/2019 který si můžete výhodně předplatit zde, případně zakoupit jeho digitální verzi (a podpořit tím jeho další tvorbu v nelehké době) zde.

Měsíčník MY z Čech, Moravy, Slezska a Slovenska | © 2017 - 2020 Česká citadela, s.r.o. | Web MY: © 2017 - 2020 Flex Press, s.r.o.

  • Facebook Sociální Icon