Waldova femme fatale

Kapelník K.T.O. vzpomíná na spolupráci s Olgou Blechovou. Se skupinou K.T.O. natočila nezapomenutelné hity – Za klobouk si vrásky dej, Kovbojský bál, S tou naší partou je kříž, Kvete mák a slunce pálí či Den jde spát.

Televizní pořad Co neodnesl čas Olga Blechová s Waldemarem Matuškou a KTO


Říkala, že se narodila s lyžemi na nohou. Vzhledem k tomu, že vyrůstala v Liberci, tak není proč se divit. Místo krasobruslení, jímž by potěšila rodiče, hrála s klukama hokej. Starší bratr Toník hrál na piano, ale malá Olina od svých osmi let chodila do hudebky na housle.


Při svém prvním účinkování na jevišti zahrála Concertino h moll od O. Riedinga. Toužila po kytaře a dostala ji ve čtrnácti letech pod stromeček. Na tu už se učila sama a díky znalosti hudební teorie jí už učení dalo mnohem méně práce. Již jako malá se zajímala o různé živé tvorstvo, které se neustále množilo, a tak doma vznikl malý zvěřinec. Naštěstí teta Věra všechny zachránila a Olgu seznámila s panem Badalcem, ředitelem zoologické zahrady, které péči o němé tváře převzal.


Hlídače tam dělal tramp Jarda Velinský, se kterým se začala kamarádit. Učil ji trampské písničky, z nichž některé sám složil. Součástí výuky byla i hra na bendžo. Jarda se stal po letech známým písničkářem a spisovatelem pod přezdívkou „Kapitán Kid.“ Koncem šedesátých let byl jedním z hlavních iniciátorů Trampské porty.

Olga Blechová s Waldemarem Matuškou na Libereckých výstavních trzích v roce 1965


Seznámení s Waldou


Olině bylo patnáct let, když jí bratr Antonín řekl, že ji seznámí se zpěvákem Waldemarem. Brácha měl na starosti ozvučení kulturního pořadu na Libereckých výstavních trzích. A tak když si k němu Walda přišel pro bezdrátový mikrofon, představil mu svou sestru Olgu, která ho víceméně okamžitě pozvala do ZOO. Pan ředitel Badalec byl moc rád, že Olga slavného zpěváka pozvala, a vzájemné sympatie vedly ke vzniku dlouholetého přátelství. Mnohým zvířatům tu byl Walda také za „kmotra“. Třeba malé šimpanzici, která podle jeho písně dostala jméno Tereza. Ta si ho natolik oblíbila, že když jsme ji coby K.T.O. s Waldou jednou navštívili, vzala si od něho zapálenou cigaretu a obřadně vyfukovala dým jako zkušený kuřák o pracovní pauze. Potom mu velmi opatrnými pohyby rozvazovala tkaničku u boty. To ale těžce nesl žárlivý šimpanz. Začal zuřivě cloumat mřížemi své klece a najednou po nás začal divoce házet vlastní výkaly. Náš panický úprk velice pobavil houf opodál stojících návštěvníků.


Otec pan Blecha dostal novou pracovní nabídku a Olinina matka místo učitelky. Takže z vilové čtvrti a pohodlné, prostorné babiččiny vily v Liberci se stěhovali do paneláku v Horních Počernicích. Bratr Toník, uvažující už nějakou dobu o emigraci, rodičům sdělil, že by se do nového bytu stejně nevešel, a odjel do USA. Dodatečně se mu v roce 1968 podařilo svůj nastávající pobyt úředně legalizovat.

Olga Matušková na Floridě při kampani na podporu Donalda Trumpa v roce 2016


První profesionální angažmá


V roce své plnoletosti – tedy v roce 1966 – dostala Olga od zpěváka Jiřího Poppera nabídku na šestiměsíční účinkování s dívčí skupinou Kristalky v NDR. Byla tam řada účinkujících a vše doprovázel německý orchestr. Toto čtyřčlenné dívčí seskupení vystoupilo, tehdy s Josefem Laufrem, i v německé televizi a v pražské Lucerně s Karlem Gottem. Poté se však kvartet rozpadl a zůstalo po něm jen Duo Irena a Olga, které Karel Svoboda přivedl do divadla Rokoko. Psal se rok 1967. V té době tam bylo hvězdné obsazení: Eva Pilarová, Václav Neckář, Helena Vondráčková, Marta Kubišová, Karel Štědrý a Waldemar Matuška.


V Rokoku, kde byli pod jednou střechou, se čas od času stávalo, že Walda Olinu někam pozval. Třeba když se šlo na pivo do hotelu Šroubek, kam často chodil, nebo na večeři K Černému koni v paláci Lucerna, kde sídlilo i Rokoko. Vzpomínám si, jak jsme s naším K.T.O. spolu s Waldou ve velkém sále Lucerny účinkovali, a on nás po skončení programu pozval k sobě domů do svého bytu na Václavském náměstí, kde nám Olgu představil. V roce 1976 se za Waldemara provdala.

Olga Matušková při koncertě v Praze na Barče v květnu 2019


Filmová hvězdička


Každou středu se scházelo víc než tisíc příznivců na letní scéně v Riegrových sadech, kde jsme od léta 1972 pravidelně hráli. Koncem září přišel Walda s Olinou, a bez jakékoliv zkoušky s námi zazpívali pár Waldových hitů. Bylo to absolutní překvapení. Všem se to natolik líbilo, že o dalším společném muzicírování bylo rozhodnuto. Nikdo z nás v tu chvíli netušil, že budeme zpívat v desítkách metropolí od Pacifiku po Ural. I když v roce 1986 Olga s Waldemarem emigrovali, od devadesátých let spoluúčinkování s KTO pokračovalo, a s Olgou trvá i nadále.


Olga si zahrála v různě velkých rolích a roličkách i ve filmu – Hoří má panenko, Kulhavý ďábel, Šest černých dívek aneb proč zmizel zajíc, Půlnoční kolona, Zatykač na královnu, Zítra to roztočíme drahoušku, Talíře nad Velkým Malíkovem, Já to tedy beru šéfe či Trhák.

Olga Matušková si s námi naposled zazpívala při desátém výročí Waldemarova skonu. Kamarádský vztah však trvá dál.


Článek vyšel v měsíčníku MY 10/2020 který si můžete výhodně předplatit zde, případně zakoupit jeho digitální verzi (a podpořit tím jeho další tvorbu v nelehké době) zde.

Měsíčník MY z Čech, Moravy, Slezska a Slovenska | © 2017 - 2020 Česká citadela, s.r.o. | Web MY: © 2017 - 2020 Flex Press, s.r.o.

  • Facebook Sociální Icon