Zde je barevný podzim nejkrásnější

Na výpravách za místy, odkud lze popatřit na krásy naší vlasti poněkud „spatra“, navštívíme tentokrát několik obecně méně známých krasavic.


Připomíná Babylon


Je druhou nejstarší rozhlednou u nás a nejkrásnější na Moravě. Ne nadarmo se jí říká Krásno. Tyčí se na temeni Zeleného vrchu nad obcí Kramolín u Náměšti nad Oslavou. Kamennou empírovou věž dal postavit v roce 1831 majitel náměšťského panství hrabě Jindřich Vilém Haugwitz. Původně měla sloužit k zeměměřičským účelům, ale hrabě si přál, aby stavba byla nejen účelná, ale také pohledná. Rozhledna se stala dominantou parku u loveckého zámečku Vlčí kopec. Původně měla 40 metrů, za prusko-rakouské války byla však poničena dělostřelectvem. Její horní část musela být upraven, čímž rozhledna výrazně utrpěla.

Babylon v empírovém stylu


Uvnitř je původních 105 dubových točitých schodů, po nichž vystoupáte do vyhlídkové místnosti, která je 18 metrů nad zemí. Strop má vyzdobený freskami s motivy zvěrokruhu. Z vyhlídky si můžete vychutnat nádherné výhledy do malebné krajiny Vysočiny nebo také pohled na Jadernou elektrárnu Dukovany. Při dobré viditelnosti je možné zahlédnout i Pavlovské vrchy, a při zvlášť dobrých podmínkách lze dokonce zahlédnout Bílé Karpaty i vrcholky Alp, nebo dokonce Vídeň.


Rozhledna je snadno dostupná ze silnice z Kramolína do Mohelna, z níž asi kilometr za Kramolínem vede odbočka vpravo, která po půl kilometru dorazí až k rozhledně. Pokud tu budete, nezapomeňte navštívit v Náměšti nad Oslavou Žižkův dub. Je to největší a nejstarší žijící dub na Moravě. K dubu se vztahuje pověst o Janu Žižkovi a v roce 1919 se dostal do finále soutěže Strom roku.


Jako z pohádky


Nepatří mezi staré rozhledny, zato je pohádková svým vzhledem. Jurkovičova rozhledna je novou dominantou dříve lázeňského města Rožnov pod Radhoštěm a tyčí se zde teprve od roku 2012. Jméno dostala podle slovenského architekta Dušana Sámo Jurkoviče, který svou tvorbou zanechal výraznou stopu v celém kraji. Vznikla podle původních více než sto let starých nákresů tohoto významného architekta první poloviny 20. století.

Jurkovičova rozhledna jako z pohádky


Stavba je mimo jíné zajímavá i tím, že veškeré kovářské a klempířské práce a většina tesařských prací včetně detailů byly prováděny ručně za použití starých, dnes už téměř nepoužívaných pracovních postupů. Na stavbu rozhledny padlo 200 metrů krychlových kulatiny a barevné řešení odpovídá Jurkovičovým stavbám v Pustevnách. Jméno slovenského architekta Jurkoviče je s Beskydami nerozlučně spjato, a to hlavně díky proslulým chatám Libušín a Maměnka v Pustevnách. Zakázku na stavbu těchto dvou útulen získal Jurkovič na konci 19. století, když pobýval ve Vsetíně.


Ve stejné době tu mohla vzniknout ještě jedna stavba podle jeho návrhu – právě ona rozhledna. V roce 1896 si ji objednali členové turistického spolku ve Valašském Meziříčí, stát měla v obci Brňov. Jurkovič připravil náčrt, ale k realizaci nakonec nedošlo, protože na stavbu chyběly peníze. Je neuvěřitelné, že po více než 100 letech se ji podařilo realizovat.


Rozhledna vysoká 31 metrů sestává ze tří částí. První je kamenná základna, kterou tvoří opracované kameny různých velikostí, druhá je roubená chaloupka a třetí část tvoří osmistěnná věž s vyhlídkovou plošinou. Ta se nachází ve výšce 19 metrů. Dílo Dušana Jurkoviče přitahuje lidi jako magnet. Důkazem jsou statisíce návštěvníků, kteří se na rozhlednu přijíždějí podívat z celého světa.

Bolfánek svůj původ nezapře


Bolfánek


Nad městečkem Chudenice, které bylo sídlem rodu Černínů a kde působil Josef Dobrovský, najdeme další krasavici. Je to rozhledna Bolfánek. Stojí na vrchu Žďár a vznikla v roce 1845. Historie stavby je ale víc než o sto roků delší. Na místě nynější rozhledny stávala totiž dříve kaplička postavená na paměť návštěvy řezenského biskupa Wolfganga, který tu roku 973 v nedaleké jeskyni pod skalou přenocoval. Tehdy se vracel z Prahy, kde vysvětil prvního českého biskupa Dětmara. V letech 1722-1725 tu postavil František Josef Černín velký poutní kostel, který byl však za náboženských reforem císaře Josefa II. zbořen. Zůstala z něj pouze věž, mezi lidem nazývaná Bolfánek (počeštěný název jména Wolfgang). V roce 1845 byla věž přestavěna na rozhlednu a zvýšena o 45 metrů. U paty věže je vstup do kapličky, kde je možno sestoupit po schodech až ke skále, na které je ukotvena. Kámen má údajně léčivé účinky. Jedna z pověstí praví, že pokud se prasklina v něm zvětší natolik, že jím projde těhotná žena, otevře se cesta pekelným silám. Na hlídkovou plošinu vede 138 schodů a uvidíte z ní vrcholky Českého lesa, Šumavy, hrady Radyni u Plzně i Přimdu a také Doupovské hory a Brdy. Za velmi dobré viditelnosti jsou vidět dokonce Alpy.

Věž na bývalém Šibeničním vrchu


Šibeniční vrch


Také v Plané u Mariánských lázní najdeme zajímavou rozhlednu. Stojí na Bohušově vrchu, kterému se dříve říkalo Šibeniční. Od přelomu 19. a 20. století zde stál dřevěný vyhlídkový gloriet. V roce 1909 jej nahradila kamenná věž. K věži byl přistavěn domek pro strážného a také pro prodej občerstvení.


Rozhledna má vyhlídkovou plošinu ve výšce 18 metrů, kam vede 73 schodů. Nabídne vám kruhový výhled na okolní Slavkovský les, Český les, Mariánské lázně, a především na město Planá. Vrch je dnes nazýván podle Bohuše, rytíře, který jej se svou družinou podle pověstí na počátku středověku osídlil a vybudoval tu kamenný hrad. Jestli na vrchu ale stávala tvrz, nebo dokonce hrad, bohužel není doloženo. Jisté jen je, že v období pozdního středověku na vrcholu stávala šibenice, kterou v roce 1615 někdo ukradl i s oběšencem.


Historie rozhledny se začala psát v roce 1908, když místní Ozeleňovací a okrašlovací spolek dal ke zřízení rozhledny podnět. Byla dokončena hned následujícího roku 1909. V té době šlo o holý kopec, a tak zde spolek vysázel třešňový sad. Vedle rozhledny byl dokonce postaven malý hostinec, který byl plánskými občany hojně navštěvovaný. Po druhé světové válce začalo místo chátrat. Hostinec i malý domek u rozhledny byly zbořeny a rozhledna uzavřena. Dnes je díky úpravám opět zpřístupněna a slouží k procházkám a výhledům místním občanům i turistům.


Článek vyšel v měsíčníku MY 11/2021 který si můžete výhodně předplatit zde, případně zakoupit jeho digitální verzi zde (a podpořit tím jeho další tvorbu v nelehké době)