Měsíčník MY z Čech, Moravy, Slezska a Slovenska | © 2017 - 2019 Česká citadela, s.r.o. | Web MY: © 2017 - 2020 Flex Press, s.r.o.

  • Facebook Sociální Icon

Nechte nám zbraně, dali jsme si na ně!

09.09.2018

LEX je latinsky 'zákon', v tomto případě o zbraních a střelivu, a také název sdružení, které posledních dvacet let zastupuje střeleckou veřejnost.

 

Propagační stánek z plzeňských Slavností svobody

 

LEX vznikl před dvaceti lety. Tehdy ministerstvo vnitra dalo do parlamentu silně restriktivní návrh novelizace zákona o zbraních. Obsahoval například „správní úvahu policie“ při udílení povolení k držení a nošení zbraní kategorie B. Jinak řečeno pro případ, že chcete zbraň na sebeobranu, by policista rozhodoval, zda jste ohrožen natolik, že zbraň potřebujete – a podle své vlastní subjektivní „úvahy“ by žádost schválil, nebo zamítl. 

 

To samozřejmě vyvolalo pobouření nejen střelecké veřejnosti, která to vnímala jako zásah do práva na sebeobranu - proč by bezúhonný občan měl zdůvodňovat a dokladovat úředníkovi, že je ohrožen, aby mu (možná) bylo dovoleno účinně se bránit? To byla asi první velká bitva, která se táhla několik let. Během té doby parlament návrh třikrát smetl ze stolu a ministerstvo ho vždy jen mírně pozměnilo a chtělo znovu „protlačit“. 

 

LEX se už v té době profiloval nikoli jako klasická lobby, ale jako sdružení odborné. Chodili jsme za poslanci s argumenty typu „schválíte-li toto, bude to mít tyto následky – bylo by proto lepší napsat to takhle“. Samozřejmě když zákonodárci viděli, že nejsme parta švihlých pistolníků, ale že věci rozumíme, a kromě svých práv bereme v úvahu i bezpečnostní aspekty, postupně jsme získávali jejich pozornost. Tak se stalo, že když ministerstvo vnitra svůj návrh předložilo počtvrté, parlament ho seškrtal, přepsal podle svých představ a schválil. 

 

Tak vznikl současný zákon o zbraních z roku 2002, ve kterém již byly zakotveny základní principy práva na držení zbraní, jak jej známe dnes: pevné podmínky stejné pro všechny, právní nárok při jejich splnění, vyloučení nesmyslných zákazů typu „zbraně se vzhledem automatických zbraní“, a hlavně základní princip, že držení zbraní pro sebeobranu je právo, které občan prostě má a nemusí ho úřadům poníženě zdůvodňovat. 

 

Během let pak docházelo k novelizacím zákona, který se měnil podle požadavků praxe. To je také jeden z důvodů, proč je zákon tak kvalitní: pokud se během šestnácti let jeho platnosti objevil nějaký problém, podařilo se zabránit líbivým, ale nesmyslným omezením, a místo nich byla přijata opatření šitá na míru problému. 

 

Jako příklad lze uvést nešťastnou střelbu v Uherském Brodě. Místo povinných psychotestů, zkrácení doby platnosti zbrojního průkazu a podobných opatření, které by podobným činům stejně nezabránily, se změnila přesně ta konkrétní část zákona, kde došlo k chybě: policie věděla o tom, že držitel má psychické problémy, neměla však pravomoc odebrat mu zbraň dříve, než o tom rozhodne lékař. Policie tedy dostala pravomoc v takto prokazatelně závažných případech předběžně zadržet zbraň až do rozhodnutí lékaře, což efektivně zabraňuje opakování podobných případů v budoucnu. 

 

Obrana před Bruselem

 

Tento stav byl ovšem před necelými třemi lety narušen Evropskou komisí, která ve snaze co nejvíce předstírat ochranu Evropanů před terorismem označila legální držitele zbraní za potenciální ohrožení a jala se je sankcionovat. Před terorismem páchaným nelegálně drženými zbraněmi nás tedy má ochránit omezení legálního držení zbraní! V občanech to samozřejmě vyvolává velký odpor. Lze poukázat například na to, že v České republice nikdy nebyla omezena kapacita zásobníku, aniž bychom v důsledku toho měli jakékoli bezpečnostní problémy. Teď chce Evropská komise kapacitu zásobníku omezit, a přitom není schopna pro to uvést jiný důvod než (cituji): „Tyto zbraně považujeme za zvláště nebezpečné a jsme přesvědčeni, že jejich soukromé držení by nemělo být dovoleno.“Tečka. Je celkem pochopitelné, že pokud se vůči bezúhonnému občanu, který nedělá nic špatného, začnete chovat stylem „tohle ti zakážu, protože jsem prostě přesvědčen, že bys to vůbec neměl mít dovoleno“, jeho reakce nebude zrovna příznivá – a přesně takhle se Evropská komise k držitelům legálních zbraní chová. 

Prezident LEX z. s. Ing. Tomáš Trávníček 

 

Sdružení LEX se samozřejmě v této věci angažovalo už od samého počátku, a společně s ostatními kolegy ze Slovenska, Polska, Švýcarska, Německa, Španělska, Malty, Itálie, a mnoha dalších zemí se podařilo přesvědčit bruselské zákonodárce, aby z původního, doslova katastrofického návrhu odstranili alespoň to nejhorší: znehodnocení zbraní v muzeích, zničení zbraní ve sbírkách, zákaz a konfiskace všech zbraní podobných vojenským, včetně znehodnocených, povinné psychotesty, registrace maket, likvidace výroby zbraní pro armádu, a tak by bylo možno pokračovat ještě dlouho. 

 

Jsme na špici

 

Český zákon o zbraních je ve světě poměrně unikátní svou liberálností, promyšleností a stabilitou. Je to do značné míry dáno unikátními podmínkami, které u nás máme. Zbraně a jejich držitelé si v české společnosti našli své legitimní místo, kde dlouhodobě bez problémů fungují. 

 

Následkem toho je společnost přijala jako svou součást – když se nezúčastněných lidí zeptáte na jejich názor na zákon o zbraních, nejčastější odpověď bývá zhruba: „já tomu nerozumím, ale když s tím nejsou problémy, tak je to asi v pohodě“. V české společnosti tak existuje velký „neutrální střed“, který svým přístupem „když to funguje, tak se v tom nevrtejte,“zákon o zbraních stabilizuje a činí ho poměrně odolným proti populistickým návrhům a zásahům.

 

Ukázalo se to i po střelbě v Uherském Brodě: zatímco reakce na podobné události bývá v jiných zemích obvykle poměrně hysterická, reakce české veřejnosti byla obdivuhodně klidná a racionální – místo volání po plošném omezení držení zbraní spíš požadovala prošetření případu a nápravu případných nedostatků zákona. To je racionální reakce, která ve světě nemá obdoby.

 

Tento klidný a racionální přístup k držení zbraní bychom si měli zachovat. V budoucnu nás čeká velký kus práce, protože se připravuje komplexní změna zákona o zbraních. Ta je reakcí nejen na evropskou směrnici, ale také na zásadní technologické změny, například elektronizaci státní správy. Ostatně jsme první a zatím jediný stát, který má plně elektronický registr zbraní. 

LEX spolupracuje s obdobnými organizacemi v zahraničí, zde se švýcarským sdružením ProTell

 

Kromě toho je třeba zabezpečit český koncept držení zbraní před současnými, a nepochybně i budoucími zásahy z Bruselu. Jako nejschůdnější cesta se zatím jeví napsání dalšího zákona, který by civilní držení zbraní učinil součástí koncepce bezpečnosti státu, a tím ho vyjmul z působnosti směrnice o zbraních – národní obrana a vnitřní bezpečnost jsou totiž dvě z oblastí, které podle zakládajících smluv EU zůstávají ve výlučné kompetenci členských států. 

 

Občané znalí nakládání se zbraněmi by se tak mohli stát dobrovolnou zálohou, která by v případě potřeby mohla doplnit stavy profesionální armády. I pro to je ovšem potřeba připravit legislativní rámec. I na těchto pracích se podílíme a vydatně přitom čerpáme ze zkušeností kolegů ze zemí, kde tento koncept již existuje, zejména ze Švýcarska a Finska. 

 

Vyšlo v MY 9/2018.

Sdílet...
Please reload

Články podle kategorie
Please reload

Nejnovější články

14.12.2019

Please reload

Archiv článků
Please reload

RSS Feed