Měsíčník MY z Čech, Moravy, Slezska a Slovenska | © 2017 - 2019 Česká citadela, s.r.o. | Web MY: © 2017 - 2019 Flex Press, s.r.o.

  • Facebook Sociální Icon

Hrobař Richard Coudenhove-Kalergi

24.10.2019

Evropa jako prostor obývaný pouze jedinou smíšenou rasou bez autentického původu a historické paměti, jež bude žít a pracovat podle plánu nově ustavených elit? Unifikovaný kontinent zbavený staletého dědictví, řízený novými patriciji ovládajícími tuto snadno manipulovatelnou masu? Právě tak si představoval integraci Evropy v Čechách narozený aristokrat, jehož zvrácené sociálně-inženýrské ideje se dnešní vůdci EU pokoušejí v praxi naplnit a otevřeně se k nim hlásí.


Richard Coudenhove-Kalergi se narodil před 125 lety a jeho jméno je běžné veřejnosti málo známé. Přitom právě tento šlechtic, putující meziválečnou Evropou s československým diplomatickým pasem v kapse, byl teoretikem a zároveň architektem dalekosáhlých změn, které měly být završeny hlubokou proměnou tradičních evropských států a národů.  

                           Richard Mikuláš Coudenhovo - Kalergi autor panevropské vize

 

Evropská aristokracie se vyznačovala zemským patriotismem. Svými příbuzenskými vazbami a majetkovými državami však často hranice jedné země překračovala. Byla jí proto blízká myšlenka evropského univerzalismu a propojení historických států v jeden celek. Otto von Habsburg a Richard Coudenhove-Kalergi patřili k nejvýznamnějším ideologům tohoto projektu, který chtěl po svém nejprve prosadit Adolf Hitler a jejž současně s diktátorovým pádem převzali a do dnešní podoby dovedli otcové zakladatelé Evropské unie. Na počátku však stál právě Kalergi.

Na svět přišel v roce 1894 v Čechách na česko-německé jazykové hranici, což mělo na jeho další vývoj důležitý vliv. Po první světové válce se proslavil jako zakladatel panevropského hnutí, které chtělo sjednotit starý kontinent na nových principech. Vysnil si však jinou „novou“ Evropu než tu, která byla domovem po staletí se utvářejících svébytných a často i soupeřících národních států. Tradiční evropské národy považoval za minulost, přestože dokázaly navzdory vzájemné rivalitě vytvořit kontinent s nezaměnitelnou a velkolepou kulturou spojenou poutem křesťanství. To také vytvářelo tmel a společné duchovní dědictví všech odděleně se rozvíjejících národních celků.

                     Kalergiho rodiče hrabě Jindřich Coudenhove Kalergi a Micuko Aojamová


Zapřisáhlému pacifistovi Kalergimu se právě to jevilo jako největší překážka k realizaci jeho vlastní představy společného celokontinentálního prostoru obývaného pouze jedinou smíšenou rasou bez autentického původu a historické paměti, jež by žila a pracovala podle plánu nově ustavených elit. Takto unifikovaná Evropa, zbavená staletého společně sdíleného dědictví, by pak byla předstupněm nového světového řádu. Řídili by ji noví patricijové, kteří by ovládali amorfní masu plebejců, snadno manipulovatelnou, protože vytrženou z pout historie, kultury a tradic.


Diagnóza úpadku

 

Kalergi se objevil v době, kdy staleté směřování Evropy se ocitlo na rozcestí. Prudká technická modernizace kontinentu ho stále více vzdalovala od jeho duchovních kořenů. Nové vědecké poznatky a vynálezy, rostoucí bohatství nemnohých, a naopak sociální bezmoc a chudoba většiny, volnomyšlenkářství a narůstající bezvěrectví, jakož i ztráta většiny po generace sdílených jistot, vyústily v mučivé napětí sužující starou dobrou Evropu. Dekadence a nihilismus ohlašovaly příchod válečné apokalypsy, jaká neměla mít v dosavadních dějinách obdoby.

 

Velký kritik doby Friedrich Nietzche prohlásil, že Evropa a s ní i její kultura chce už jen konec, z něhož se už nevzpamatuje, protože má strach se vzpamatovat. Gustave Le Bon věštil, že v okamžiku, kdy se vytratí mravní síly, které tvořily páteř společnosti, bude konečný rozklad proveden brutálními barbarskými davy. A do třetice Oswald Spengler, autor kultovní knihy Zánik Západu, dospěl k závěru, že „jsme se narodili na počátku zimy civilizace, nikoli na jejím zlatém vrcholu“. Podle Spenglera nezbývá Evropě nic jiného než přijmout se stoickým klidem svůj strašlivý osud.

První sjezd Panevropské unie ve Vídni v říjnu 1926. Sál zdobily podobizny evropských osobností, k jejichž odkazu se organizace hlásila. mj. Napoleona, Nietzscheho, Kanta nebo Mazziniho


První světovou válkou pak otřes dosavadních jistot dosáhl vrcholu. Na jejím konci povstal nový svět bez tří tradičních říší: německé, rakousko-uherské a ruské. Důsledkem války byl na jedné straně vzestup nacionalismu, patrný v počáteční fázi zejména v Itálii, na straně druhé internacionalismu, který nabízel jménem revolučních bolševiků „chléb a mír“ všem. V nejistotě se ocitla však nejenom obrovská masa válkou zubožených lidí, ale tápání a obavy z budoucnosti postihly i vrstvu ještě donedávna privilegovanou. Rozpad tradičních říší těžce zasáhl také aristokracii.


Obrovská nejistota téměř ve všech vrstvách evropské společnosti se ve dvacátých letech přetavila do vzniku nejrůznějších ideologií. V Itálii pochodem na Řím uvedl Benito Mussolini v život korporativistické stavovské zřízení, jímž chtěli italští fašisté navázat na slávu starého Říma. Fašismus se dnes často mylně spojuje s německým nacismem, s nímž ovšem neměl nic společného. Na Pyrenejském poloostrově (Portugalsko, Španělsko) se pozvolna rodily režimy, které hodlaly vybudovat vzorný stát, spočívající pevně na pilířích sociální nauky římskokatolické církve.


V Německu, za zdmi věznice v Landsbergu, kde se octl po nezdařeném mnichovském puči, snil Adolf Hitler o tisícileté říši, která vrátí Německu jeho někdejší velikost a zbaví se dle něho rasově méněcenného a parazitujícího židovstva. V Anglii se pro změnu lord Oswald Mosley sice ztotožnil se Spenglerovým popisem krize západní civilizace, ale na rozdíl od svého idolu věřil, že to bude pokrok ve vědě a technice, co vrátí Západu ztracenou velikost. Také on se zhlédl ve fašismu, který je podle něho schopný propojit nietzcheovské snění o nadčlověku s křesťanským sebeobětováním ve prospěch celku. Recepty na to, jak se postavit výzvám nové doby, se objevily pochopitelně také v řadách šlechty.


Zrození Panevropana


Richard Coudenhove-Kalergi pocházel z prastarého rodu s počátky v časech křížových výprav. Minulost však nepřeceňoval. Bylo jasné, že časy habsburské monarchie jsou nenávratně pryč. Věděl, že aristokracie, pokud chce přežít, musí nalézt konsensus s novou dobou. Kalergi, syn bývalého rakousko-uherského diplomata a jeho japonské manželky, k tomu měl unikátní předpoklady. Na zděděnou pestrost svého původu byl hrdý, a ta také předznamenala jeho celoživotní úsilí. Když mu byl jeden rok, přestěhovali se jeho rodiče do Poběžovic na Domažlicku.

                                           Zámek v Poběžovicích, kde Kalergi vyrůstal

 

V dospělosti studoval filozofii a dějiny na vídeňské univerzitě. Válka z něho učinila pacifistu, který začal promýšlet, jak Evropu nově uspořádat, aby se válečnému konfliktu v budoucnosti vyhnula.
V roce 1923 proto založil panevropské hnutí, jež prosazovalo vytvoření Evropy jako jednotného hospodářského a politického celku. Symbolem jeho hnutí se stal červený kříž rozprostřený přes zlaté slunce, který výmluvně dokládal Kalergiho definitivní rozchod s katolickým charakterem bývalé habsburské monarchie. Tento symbol byl totiž převzat od okultní sekty Bratrstva růžového kříže – tzv. rosenkruciánů, která již v předbělohorských Čechách, za vlády „zimního krále“ Fridricha Falckého, šířila v zemi protikatolické pamflety.


Kalergi získával pro svůj projekt vlivné spojence, ale zůstával úmyslně v pozadí, za kulisami probíhajících dějů. Měl československé občanství, a díky dobrým kontaktům s Masarykem a Benešem vlastnil až do roku 1939 také československý diplomatický pas. Klíčové pro něho bylo získat zájem Německa a Francie. Nakonec pro své vize nadchl vlivného německého ministra zahraničí Stresemanna, francouzského premiéra Brianda, ale také třeba Alberta Einsteina nebo spisovatele Thomase Manna.

                 Kalergi vyzýval Evropu k "probuzení", čímž měl na mysli přijetí jeho myšlenek 


Předpokládal, že prvním prezidentem jím vytvořené „spojené Evropy“ (tedy „unie“) bude T. G. Masaryk, který pro něho představoval zosobnění pravého evropského ducha. Československý prezident však nejspíš usoudil, že projekt zatím existuje jen na papíře a nabídku odmítl. Třicátá léta pak načas vystavila stopku původně nadějně rozjetému plánu. Velká hospodářská krize a vítězství nacistů v Německu poslaly Panevropu zpět do říše Kalergiho snění. Hitler sice rovněž usiloval o „jednotnou Evropu“, ale pod německým velením a na odlišných rasových principech, než zamýšlel Kalergi. Po zničení Československa odešel šlechtický vizionář do Švýcarska a během války se odstěhoval do Spojených států, kde působil jako profesor evropských studií.


Sociální eugenika


Podle amerického historika Eagla Glassheima usiloval Kalergi o ospravedlnění existence šlechty v liberálním postfeudálním světovém řádu. Ve svých spisech k tomu používal pojem „sociální eugenika“ (eugenika je nauka o zlepšování dědičného základu a vývoje.) Dospěl k závěru, že vedoucí úlohu ve společnosti ztratila nejen stará „pokrevní šlechta“ s kořeny na venkově, nýbrž i primárně městská a židovská „šlechta ducha“, která podlehla sobeckému a bezduchému liberalismu. Podle Kalergiho plánů však není nic ztraceno, protože to nejlepší z obou typů šlechty – venkovské i městské, konzervativní i progresivní – splyne ve šlechtě budoucnosti.


Klíčem k tomu je sociální eugenika, která zařídí, že to nejlepší z obou typů šlechty se sblíží, aby vytvořilo moderní aristokracii, jakési nové plemeno vůdců. Jeho představa panevropanství se později stala klíčovou myšlenkou při zakládání evropského společenství. Pro šlechtu, tápající po první světové válce ohledně své budoucnosti, byla tato teorie přitažlivá, takže ke stoupencům evropského sjednocení se zařadil i Otto von Habsburg, syn posledního rakouského císaře Karla. Ten také po Kalergiho smrti v roce 1972 převzal vedení panevropského hnutí. Inspiraci zde našel i Karel Schwarzenberg, nejviditelnější český polistopadový aristokrat, přesvědčený obhájce Evropské unie a kancléř prezidenta Václava Havla.


Kalergi shrnul své vize v díle Praktický idealismus: Bude vytvořen Nový světový řád v čele se Spojenými státy americkými, přičemž prvním předstupněm k vytvoření světovlády se stane „integrace“ Evropy po vzoru USA. Obyvatelé budoucích Spojených států evropských však již nebudou původními národy starého kontinentu. „Člověk budoucí Evropy bude smíšené krve. Mnohost národů bude nahrazena budoucí euroasijsko-negroidní rasou, velmi podobnou starým Egypťanům“.

                                Jedno ze základních Kalergiho děl:  Praktický idealismus  


Proto bude zapotřebí zrušit právo národů na sebeurčení a historické národy rozmělnit za použití etnických separatistických hnutí a masové imigrace. K tomu je nezbytná nekompromisně prosazovaná ochrana „menšin“, jejichž úkolem je rozložit většinovou společnost. Cílem je vytvořit za pomoci multikulturalismu jakýsi „rasismus naruby“, který postupně stvoří „kastu podřízených lidí“ schopných pracovat, ale neschopných pochopit hloubku souvislostí. Takový lid pak umožní vládu elit, které vytvoří nový světový řád. Evropa zbavená tradic, historických souvislostí a vlastní kultury se promění v jakýsi další rozvojový svět. Křesťanství nahradí náboženský synkretismus (skládání náboženských a kulturních prvků různých národních či náboženských tradic v nový umělý celek).


Je to všechno jenom „náhoda“?


Kalergiho vize sice vzaly ve třicátých letech načas zasvé, ale již před koncem druhé světové válce získal svérázný aristokrat pro svůj plán vlivné Američany a také Winstona Churchilla. Bylo to dáno také tím, že britské elity změnily názor na evropské sjednocení. Zatímco před druhou světovou válkou k němu zůstávaly chladné, protože se domnívaly, že Velká Británie není vzhledem k četným zámořským koloniím evropská, ale světová velmoc, poválečná dekolonizační éra toto změnila.

                          Grafické ztvárnění Kalergiho panevropské vize v dobovém tisku


Kalergiho myšlenka ostatně později zaujala i některé vlivné britské umělce. John Lennon, ikonická postava slavných Beatles ve své nejslavnější písni Imagine (Představ si) vyzval své fanoušky, aby se připojili k budování právě takového „jednotného světa“, v němž nebude válek a kde bude panovat věčný mír. Vyzýval prostě své fanoušky k přijetí multikulturní budoucnosti. Nedlouho před tím, než byl v New Yorku zavražděn, v prosinci 1980, propagoval své nové album Double Fantasy postelovými scénami, v nichž pózoval se svou japonskou partnerkou a výtvarnou umělkyní Yoko Ono. Bylo pouhou shodou okolností, že Kalergiho otec měl za manželku také Japonku?


Ale to zdaleka není vše. Ke zrůdnému Kalergiho sociálně-inženýrskému plánu se oficiálně hlásí i političtí lídři současné EU. Na počest „velkého Evropana“ je udělována Cena Coudenhove – Kalergiho. V roce 2010 ji obdržela německá kancléřka Angela Merkelová. Brzy nato otevřela brány Německa masovému přílivu imigrantů, který německou společnost navždy proměnil. K témuž jsou násilím nuceny i státy, které africkou a asijskou „imigrační invazi“ odmítají. Právě v těchto dnech stojí i Česká republika před unijním soudem za to, že odmítla přijímat nadiktované „kvóty“ imigrantů – základ „výroby“ oné „euroasijsko-negroidní rasy“, o níž snil náš krajan Kalergi.

                         Kalergi s jedním z "otců" Evropské unie Robertem Schumanem


Lze i to považovat jen za pouhou souhru náhod? Navzdory mystifikačním snahám mainstreamových politiků a médií je jasné, že byl spuštěn Kalergiho sociální experiment s nedohlednými důsledky pro historické evropské státy a národy. Mnozí si to v poslední chvíli uvědomili. V mnoha evropských zemích se formují nová politická seskupení, která tomu chtějí zabránit. Blížící se volby do Evropského parlamentu naznačí, zda na zastavení rozjetého vlaku Nového světového řádu není už příliš pozdě.


Vlaku, jehož lokomotivu sestrojil hrobař evropských států, vizionář ze Zemí koruny české.

 

Článek vyšel v měsíčníku MY, který si můžete objednat (levněji než ve volném prodeji) zde.

Sdílet...
Please reload

Články podle kategorie
Please reload

Nejnovější články

10.11.2019

18.10.2019

Please reload

Archiv článků
Please reload

RSS Feed