Měsíčník MY z Čech, Moravy, Slezska a Slovenska | © 2017 - 2019 Česká citadela, s.r.o. | Web MY: © 2017 - 2019 Flex Press, s.r.o.

  • Facebook Sociální Icon

Jarda Štercl

Při vyslovení jeho jména se mezi příslušníky starší generace asi najde jen málo těch, kteří by okamžitě nevěděli. Pro mladší to platí přesně obráceně. Jeden z nejznámějších komiků odešel ze světa v devadesátých letech. Kdyby ho Pán Bůh ponechal mezi námi do dnešních dnů, slavil by právě sté narozeniny.

V osadě Ztracenka u Štěchovic jsme s Jardou měli chaty vedle sebe a vždycky jsme si užili spoustu legrace. Jak s ním také jinak? Byli jsme oba trampové, i když on byl pochopitelně členem této nejstarší trampské osady dávno přede mnou. Je to už víc než dvacet let (4. dubna 1996) co odešel do bavičského nebe, ale určitě se nemýlím, když řeknu, že pro spoustu lidí je dodnes nezapomenutelný. 

V roce 1970 natočili K.T.O. s Jaroslavem Šterclem LP s písněmi z muzikálu Vzpoura na lodi primátor Dittrich


18. listopadu tomu bylo už 100 let, co se Jarda v Blovicích u Plzně narodil. Z jeho vyprávění vím, že jeho táta byl stavitel specializující se na školní budovy. To byl také důvod, proč se jeho rodiče často stěhovali. Ty školy prý byly častěji na dluh než za hotové. Jaroslava dali rodiče nejprve na reálné gymnázium, které mu moc nesedělo, tak přešel na klasický „gympl“, a pak na stavitelskou školu. Ale k tomu prý nebyl předurčen, tak ho nakonec osud odvál na prkna, která znamenají svět.

 

Začínal jako kabaretiér. Za druhé světové války založil divadlo s písničkami, které se jmenovalo Divadýlko na dlani a sídlilo v Praze ve Štěpánské ulici. Jarda miloval prostředí kabaretu, kde účinkující i návštěvníci měli k sobě blízko. Hrál proto také v kabaretu Alhambra, U Fleků, U Tomáše a v mnoha dalších. Když se po válce objevila a postupně začala dominovat televize, vystupoval v mnoha televizních estrádách, včetně slavných Silvestrů moderovaných Vladimírem Menšíkem.

                Zpívajícího řidiče Aerovky si zahrál v legendárním snímku Florenc 13:30


Zahrál si i ve filmu. I když nebyl nikdy obsazen do hlavní role, jeho komické postavy měly své kouzlo. Ve filmu Právě začínáme (1946) ztvárnil roli listonoše. Zpívajícího řidiče Aerovky si zahrál v legendárním snímku Florenc 13:30 (1957). Ve westernové parodii Limonádový Joe (1964) hrál popleteného poštmistra. Ale nezapomenutelné bylo především jeho vyprávění historek, které si oblíbili i posluchači rozhlasu. Mohu dosvědčit, že se téměř nelišilo od vyprávění, jaké jsme znali od trampských ohňů. To ovšem Jarda kořenil peprnými výrazy, které by se tehdy v rozhlase samozřejmě objevit nemohly.

                                   Jarda Štercl jako poštmistr ve filmu Limonádový Joe

 

Byl tramp každým coulem. Často vzpomínal na mladá léta a na své řádění na Jarovských prérijích. Stále více ho to ale táhlo do lůna přírody – a osada Ztracenka byla symbolem divočiny. Pro husté lesy a skalnaté břehy byla téměř nedostupná. No prostě Ztracenka. Burácely tam Svatojánské proudy i písně trampů, ale bujel tam i společenský život. To byl pro Jardu bavičský ráj.


Myslím, že to bylo na Václaváku nejprve U Šenfloků a později v Rokoku. Od svých 18 let tam byla tanečnicí Hanka, která se ve 23 letech stala paní Šterclovou. Haló kabaret trval asi pět let. Od roku 1950 měl Jaroslav svou vlastní show v kabaretním sále Alhambra. Vystupovali tam s ním Settleři a autorem libreta byl Jarka Mottl. Stěžejní byl pořad Tři mušketýři, pak ale přišel zákaz, což nebylo u Jaroslava poprvé. Bylo to hlavně proto, že rád neplánovaně zařazoval různé aktualizace, které nebývaly příliš „politicky korektní“. Podobný zákaz pro Štercla přišel v roce 1954 ve hře Z Makotřas do vesmíru. Takže se nadále živil spíše příležitostnými estrádami.

Málokdo si uvědomuje, že Jarda byl velmi sečtělý. Všechny udivoval všeobecným přehledem a téměř encyklopedickými znalostmi. To se projevilo v roce 1967 i v televizním pořadu Souboj s pamětí, kde naprosto fascinoval diváky svými vědomostmi a pohotovostí. V roce 1967 se také konala Světová výstava Expo v kanadském Montrealu, kde ho v československé expozici angažovali. Jak by ne, byl to fenomén. Výstava trvala půl roku, a Jarda si tam našel čas, aby si splnil svůj sen. Jen tak s batohem se vydal tisíce kilometrů až na Aljašku. Nemohl si nechat ujít Dawson City, Yukon a místa kde působil legendární český cestovatel a zlatokop Jan Eskymo Welzl. Rok nato byl ještě v Mexiku, s Laternou Magikou. Měl tam jet ještě i následujícího roku, ale potkalo ho štěstí a dostal v divadle roli, kterou si nechtěl nechat ujít.

                                           Jarda Štercl před svou chatou na Ztracence


V Hudebním divadle v Karlíně pak vystupoval od roku 1969. Slavná byla opereta Na tý louce zelený, kde dostal roli hajného Štětivce. Před ním to hrál Ferenc Futurista, bratr Emana Fialy a také Jára Kohout – oba jeho velké vzory. Jarda se dle vyprávění kolegů vždycky naboural do scénáře a prodlužoval každé představení. V roce 1970 s naší skupinou K.T.O.  natočil u Supraphonu LP desku s písničkami z trampského muzikálu Dobrodružství šesti trampů: Vzpoura na lodi Primátor Dittrich, ale to už začínala normalizace.      


Ta doba se podepsala i na Jaroslavovi. Kromě silvestrovských estrád se v televizi příliš neobjevoval. Publikum mu ale chybělo a navštěvoval městečka a malé obce jako jeden z účinkujících v estrádním pořadu Abeceda humoru. Po boku Standy Procházky či Jiřího Helekala zde vystupoval až do své smrti. Tenhle muž mnoha talentů patřil k originálním komikům, kteří bavení lidí zasvětili celý život.


I v nelehkých časech dokázal rozdávat radost a smích. Což není zrovna málo.

 

Článek vyšel v měsíčníku MY, který si můžete objednat (levněji než ve volném prodeji) zde.

 

Sdílet...
Please reload

Články podle kategorie
Please reload

Nejnovější články

19.11.2019

10.11.2019

Please reload

Archiv článků
Please reload

RSS Feed