Měsíčník MY z Čech, Moravy, Slezska a Slovenska | © 2017 - 2019 Česká citadela, s.r.o. | Web MY: © 2017 - 2019 Flex Press, s.r.o.

  • Facebook Sociální Icon

Předehra k velkolepému

01.12.2019

 

Na obrozeneckých snahách je nejzajímavější to, co následuje. Jaký národ je jimi formován, jak se dál vyvíjí, v čem začne být jedinečný. Josefa Jungmanna ani loutkáře Matěje Kopeckého nemohlo napadnout, že Země koruny české budou jednou nejrozvinutějším regionem rakouského císařství a že se tu objeví firmy jako třeba Kolbenka. Přesto na tom mají nespornou zásluhu.

                                     PhDr. Petr Hampl - nezávislý sociolog a publicista 

 

Když slyšíme o národním obrození, naskočí nám obraz zapadlých vlastenců, kteří šíří vzdělání v jakési odlehlé vísce, nebo třeba hladových herců potulného loutkového divadla. Nebo si představíme důstojné městské vzdělance, jak sestavují slovníky a diskutují o národní budoucnosti. I na stránkách časopisu My se s tímto idylickým obrazem občas setkáváme.

 

Jenže to opravdu důležité se odehrálo později. Kdyby národní obrození nebylo předehrou k něčemu velkolepému, nemělo by dnes větší význam než založení nějakého národopisného muzea nebo folklorního či jazykovědného kroužku.

 

Po národním obrození následovala průmyslová revoluce. Změnily se technologie, proměnil se životní styl i charakter Evropy jako kontinentu. Bylo redefinováno, kdo je bohatý a kdo chudý. Češi vyšli z průmyslové revoluce jako vítězové. Z podmaněného území se stala bohatá, rozvinutá země s vlastní svébytnou kulturou. Logicky následoval nezávislý stát a na jeho obranu vybudování milionové armády. Potom šly dějiny jinudy, ale těžko zpochybnit, že století po národním obrození bylo nesmírně úspěšné. Buditelé vykonali skvělou práci.

               Slavnostní položení základního kamene Národního divadla 16. května 1868

 

Století, jež následovalo po národním obrození, také dobře odpovídá na otázku, která je dnes též často kladena: Může se národ vzpamatovat, pokud vše patří cizincům a země je řízena ze zahraničí? Jak se obejít bez domácího kapitálu? Ani na prahu průmyslové revoluce na tom Češi nebyli s kapitálem až tak skvěle. Ale měli šikovné ruce, houževnatost, sebevědomí, chuť učit se… a své autentické vlastenectví. A také ideální zemi. Dost úrodnou, ale zase ne tak úrodnou, abychom mohli stavět jenom na zemědělství. Bohatou na suroviny, ale zase ne tolik, aby se dalo žít jen z jejich vývozu.

 

Jak tedy buditelé ovlivnili budoucí český průmysl?

 

Třeba v tom, že čeští podnikatelé chtěli české podniky a české hospodářství. Vnímali to jako něco zásadně důležitého. Po prvních desetiletích 19. století, kdy firmy zakládala hlavně šlechta a němečtí podnikatelé, začínají Češi dominovat. Přibývá vlasteneckých podniků. Samozřejmě, že jde o zisk. Ale také o národ.

     Mlýn ve Šlovicích, kde vznikla první vodní elektrárna na území Rakouska - Uherska

 

Továrníci a majitelé dílen financují vlastenecké projekty. Sokol (1862) a Národní divadlo (1863) jsou jen dva příklady ze stovek vznikajících spolků a aktivit. A vlastenectví zase mnoha způsoby pomáhá jejich aktivitám. Čeští továrníci čelí relativně málo projevům sociálního neklidu. Všichni jsme přece Češi a národní myšlenka nás spojuje.

 

Česká průmyslová revoluce byla poměrně plebejská. Podnikatelé se samozřejmě rekrutovali převážně z bohatého měšťanstva, byly tu šlechtické pivovary a cukrovary, doly a hutě na Ostravsku koupili Rotschildové, ale za největší částí výroby i pracovních míst byli řemeslníci, kteří se vzmohli, sedláci, mlynáři, původně drobní tkalci a jim podobní.

 

Můžeme jen spekulovat, jak by probíhala průmyslová revoluce v českých zemích bez obrozeneckého základu. Nejspíš by nevzniklo nic na způsob českého průmyslu, místní pracovní síla by se rozpustila v obrovské německé ekonomice, nejschopnější lidi by si stáhla velká průmyslová centra v našem evropském (či zámořském) okolí, vše by šlo mnohem pomaleji, země by byla méně vyspělá a lidé chudší.

 

Zapadlí vlastenci si samozřejmě nemohli představit budoucí průmyslovou revoluci  - manufaktury, fabriky, parní stroj, železnici a dlouhou řadu vynálezů až k elektřině. Nemohli si představit, jaké přesuny obyvatel a změny v životním stylu s tím budou souviset. Ale to je úděl každého obrození. Snažíme se znovu oživit národ a připravit jej na něco, co si nedokážeme představit.

                                             Emil Škoda uprostřed svých zaměstnanců 

 

Je dobré si tu souvislost uvědomovat, zejména když čteme podnikatelské příběhy. Od velkých mužů, jako Škoda či Kolben až po mlynáře Václava Čecha, který zřídil první vodní elektrárnu na území Rakouska - Uherska. Vnímáme solidnost a kumšt, v duchu vidíme červené cihly a mosaz a představujeme si rámus, kouř a pot dělníků i svraštělá čela vynálezců.

 

Možná si neuvědomujeme pokračování až k mohutným investičním celkům, které dosud fungují v desítkách zemí celého světa, jako jsou navíjecí háky na Land Rovery, které nedokáže vykovat v potřebné kvalitě nikdo jiný než jihlavská kovárna. Nebo k tchajwanskému mobilnímu operátoru, který si v roce 1998 nevěděl rady se svými počítačovými systémy, takže nakonec nezbylo, než zaplatit tři letenky z České republiky a do dvou týdnů bylo hotovo. I na začátku těchto příběhů byli vlastenečtí učitelé a faráři v horských vesnicích.

 

Pro jakou národní budoucnost pracují dnešní vlastenci?

 

Článek vyšel v měsíčníku MY, který si můžete objednat (levněji než ve volném prodeji) zde.

Sdílet...
Please reload

Články podle kategorie
Please reload

Nejnovější články

19.11.2019

10.11.2019

Please reload

Archiv článků
Please reload

RSS Feed