Měsíčník MY z Čech, Moravy, Slezska a Slovenska | © 2017 - 2019 Česká citadela, s.r.o. | Web MY: © 2017 - 2020 Flex Press, s.r.o.

  • Facebook Sociální Icon

Vznešená věda a buranské peníze

03.01.2020

 

 

Buranská sociologie se od obyčejného přemýšlení o společnosti liší v první řadě tím, že se buran nezdráhá klást i takové otázky, které jsou vyloženě nevhodné. Třeba o podpoře vědy a výzkumu. Všichni přece vědí, že to je klíčová priorita a že na těchto investicích závisí naše budoucnost. Vyspělá společnost se pozná podle výše výdajů na tuto oblast.

                                                     Buranský sociolog Petr Hampl

 

Jenže buran si stejně nedá pokoj. Když v roce 2020 dáme ze státního rozpočtu na podporu vědy a výzkumu 100 miliard korun, znamená to, že v roce 2021 nebudeme muset těch 100 miliard platit, že se nám naopak budou nějaké peníze vracet? Tak by tomu přece mělo u investice být. Nikoliv, zaostalý burane, v roce 2021 budeme platit 120 miliard. Tak se ty peníze začnou vracet až v roce 2022? Kdepak, to budeme platit ještě víc. 

 

Vypadá to na nějakou pěkně vypečenou investici. Ale třeba bohatství státu díky těm investicím roste tak rychle, že se těch 100 miliard přece jen vyplatí?

 

To není těžké posoudit. Národní hospodářství roste přibližně o 100 miliard ročně, a z toho si ještě podstatnou část vezmou zahraniční korporace. Jinými slovy, dokonce i v případě, že by byl růst vyvoláván pouze a výhradně vládními investicemi do vědy, byly by tyto investice zoufale nevýhodné.

 

U jakékoli jiné oblasti si dokážeme těžko představit, že by vláda investovala stokorunu a při velkém štěstí se jí zpátky vrátilo 10 korun. Jak je vlastně možné, že to občané tolerují? Zejména je zajímavé, s jakou snadností to tolerují „pravicoví“ jestřábi, kteří prožívají každou korunu vydanou na zmírnění chudoby, za naprosto nesnesitelnou. Když se může důchodce svézt zdarma vlakem, prý hrozí státní bankrot. Ale když putuje 100 miliard do černé díry zvané výzkum, je to v pořádku.

 Vysvětlení buranského sociologa je jednoduché. Vznikla skupina lidí, která má dostatečnou politickou moc, aby se jí nikdo neodvážil postavit na odpor. To jí umožňuje brát si státní peníze v zásadě bez omezení. To v soukromých rozhovorech potvrzují i úředníci grantových agentur. Pokud pošle třeba společný tým chemiků a biologů žádost plnou nesrozumitelných cizích slov, nikdo se mu neodváží peníze neposkytnout. V takovém případě by totiž hrozily novinové titulky o svévolném zastavení výzkumu, který by jinak už konečně vyléčil rakovinu nebo něco podobného. A chcete snad být ten, kvůli komu umírají v bolestech vaši bližní? To je lepší těch pár milionů či desítek milionů přidělit. A že probíhá nezávislé posuzování? Ti, kdo dnes nezávisle vypracují pozitivní posudky, ti budou žádat zítra. Financování „genderových studií“ a podobných parodií je už jenom třešničkou na dortu.

 

Svou roli hraje i to, že vědci jsou tak úžasně vznešení. Kdo jim přiděluje peníze, může si připadat podobně vznešený. Kdo by snad položil otázku, co z toho budou mít daňoví poplatníci, vypadal by hned jako buran. A to přece nikdo nechce.

 

Před pár týdny jsem otázku státní podpory vědy otevřel na twitteru, a dostal jsem jedinou smysluplnou odpověď. Státní podpora vědy prý pomáhá zachovat český genofond, protože bez ní by ti nejinteligentnější lidé odešli do ciziny. To určitý smysl dává. Ale neměli by to flákat! Takže od každého, kdo pracuje na grantovém projektu, bychom měli povinně požadovat alespoň jedno dítě ročně. Za ty peníze to není zas tak moc.

 

Článek vyšel v měsíčníku MY 1/2020, který si můžete objednat (levněji než ve volném prodeji) zde.

 

Sdílet...
Please reload

Články podle kategorie
Please reload

Nejnovější články

14.12.2019

Please reload

Archiv článků
Please reload

RSS Feed