Měsíčník MY z Čech, Moravy, Slezska a Slovenska | © 2017 - 2019 Česká citadela, s.r.o. | Web MY: © 2017 - 2020 Flex Press, s.r.o.

  • Facebook Sociální Icon

Vzpomínka na Wabiho Daňka - Teď už to bude dobrý

Legenda českého folku a trampské písně Wabi Daněk by se letos 30. ledna dožil 73 let. Stanislav Daněk, který dostal svou přezdívku, pod kterou ho zná celý trampský národ, po Wabi Ryvolovi, jehož písně v mládí hrával, odešel z tohoto světa po dlouhé nemoci před dvěma lety, 16. listopadu 2017.

                                   Wabi to uměl rozjet v hospodě stejně jako na koncertě

 

S Wabim jsem se poprvé setkal na podzim 1983. S K.T.O. jsme slavili v Lucerně 20 let existence. Za vydatné pomoci Waldy Matušky se podařilo přemluvit Miloše Kopeckého, aby nám tu oslavu moderoval. Musím říct, že se mu do toho moc nechtělo. Ale nakonec to pojal, jako host, jenž byl na naši oslavu pozván, a tak se vyhnul veškerým konferencierským formalitám. Některé jeho výroky byly samozřejmě nezapomenutelné.

 

Skautská rodina

 

Lucerna byla narvaná hosty a ověšena vlajkami stovek trampských osad. Mnoho hostů bylo také součástí programu. Pozval jsem také Wabiho. V jedné části programu přicházeli na jeviště další a další účinkující a Wabi, jak couval stále dozadu, aby těm stále nově přicházejícím udělal místo, docouval až k bicím a prošlápl přední blánu u velkého bubnu. Nehoda samozřejmě pobavila všechny přítomné kromě Mirka Žižky, který nástroj vlastnil. To bylo moje první setkání s Wabim na pódiu. Od té doby jsme se pravidelně potkávali hlavně při folkových a trampských festivalech. Nikdy nezkazil žádnou legraci. Byl to kamarád, na kterého se nezapomíná.

 

Pocházel ze Zlína. Táta i maminka byli skauti a přivedli Wabiho k trampské písničce. Oba tíhli k přírodě, táta vedl skautskou skupinu, a s tou postavili chatu, ani ne deset kilometrů od Zlína. Brzy však byl skauting zakázán a chatu museli pro úřady napsat na tátu. Ale všichni tam i nadále jezdili. Ve skautských zásadách byl tedy Standa vychováván. Máma doma zpívala slezské, ale i trampské písničky, a táta hrál pěknou swingovou kytaru. Takže Standa od mala nasával to, s čím později naprosto přirozeně splynul.

Vzpomínka na Wabiho Daňka 7. prosince 2019 v Country klubu v Praze ve Vršovicích. V první řadě zleva Vráťa Krupař, v černých brýlích manželka Wabiho Eva Daňková, komik Milan Pytkin a Radka Nýdlová. Za nimi stojí členové K.T.O. František Hacker a Petr Třebický. Vedle něho kamarád Wabiho Ivan Rejmon. S banjem na klíně Pavel Machek.

 

Málem se stal horníkem

 

Vyučil se v Gottwaldově zámečníkem. Vzpomínám si, jak mi jednou vypravoval, že se málem stal horníkem. Do školy, kde Standa končil, přišel tehdy jakýsi náborář pracující pro ostravské doly, a mluvil tak hezky, že se tam Standa přihlásil, coby nastávající horník. Když to doma oznámil, tak se máma chytla za hlavu a na té správě to zrušila, myslím, že pod zdravotní záminkou. A tak se vyučil a pár let i pracoval jako zámečník. Už ne ve Zlíně, ale v Gottwaldově. Potom vystřídal řadu profesí včetně svářeče a prodavače. Dlouho jezdil také jako řidič sanitky. Od roku 1983 pak vstoupil na dráhu profesionálního muzikanta.

 

Na počátku 70. let, to žil v Chodově na Sokolovsku, vystupoval se sokolovskou skupinou Plížák a Vojtou Kiďákem Tomáškem, později po návratu do Gottwaldova se skupinou Rosa. Od počátku 80. let vystupoval sólově. Zhruba v polovině 90. let začal hrát s kytaristou Milošem Dvořáčkem. Spolupracoval také s Miki Ryvolou, Kapitánem Kidem nebo skupinou Pacifik. V posledních letech své kariéry vystupoval se skupinou Ďáblovo stádo. Za život složil přes 150 písní. K jeho nejznámějším patří Rosa na kolejích, Píseň, co mě učil listopad, Ročník 47 nebo Hudsonské šífy.

 

Bude to už dvacet let, kdy byla Rosa na kolejích vyhlášena v anketě „Písní století“. Každý, kdo trochu hraje na kytaru, ji umí zahrát. A její autor vždy říkal, že ji napsal pro svou kapelu, která se v tom roce 1974 jmenovala Rosa Gottwaldov. Proto slovo rosa. A první věta písně, „Jako jazyk stále naráží na vylomený zub“, to byl výrok jakéhosi indiánského náčelníka při vyjednávání v Bílém domě. Standa byl velmi sečtělý, takže o různé literární výroky u něho nebyla

nouze.

                                                           Wabi Daněk při koncertě

 

Teď už to bude dobrý

 

Do Prahy se Wabi přistěhoval v roce 1985. Říkal, že za každé jeho stěhování mohlo opačné pohlaví. Tentokrát to byla jeho manželka Eva, která mu dlouhou řadu následujících let dělala manažerku. Starala se o něj po pracovní i osobní stránce víc než profesionálně. Wabi měl dvě dcery a dva syny. Z prvního manželství je dcera Markéta (1973) a druhá dcera Renata (1980). Ze druhého manželství má syna Stanislava (1986) a Šimona (1991).

 

V Karlíně jsme chodívali jen tak na kus řeči do autodílny k Ivanovi Rejmonovi. Tam jsme se s Wabim často setkávali a skamarádili jsme se. On později založil tradici každoročních předvánočních muzikantských setkání, která měla spíše rodinný charakter. Poslední setkání s Wabim na jevišti bylo v létě 2017. Tři měsíce před tím, než nás navždy opustil. Bylo to na festivalu, který pořádal Roman Horký kousek od Brna. Vzpomínám si, jak jsem se Wabiho ptal, jak je? Viděl jsem na něm, že nic moc, ale on mi řekl: Teď už to bude dobrý.

 

To předvánoční sezení už bylo bez něj.

 

Článek vyšel v měsíčníku MY 1/2020, který si můžete objednat (levněji než ve volném prodeji) zde.

Sdílet...
Please reload

Články podle kategorie
Please reload

Nejnovější články

I'm busy working on my blog posts. Watch this space!

Please reload

Archiv článků
Please reload

RSS Feed