Věrnost lidického faráře Josefa Štemberky

04.02.2020

V příběhu o lidické tragédii se po mnoho let zamlčovalo, že mezi oběťmi nacistické zvůle byl i katolický kněz Josef Štemberka. A také to, že se snad mohl smrti vyhnout, ale svědomí mu to nedovolilo.     

 

Na počátku února uplynulo 151 let od narození faráře Josefa Štemberky, který v červnu 1942 podstoupil spolu se svými farníky smrt v nacisty obklíčených Lidicích. Třiasedmdesátiletý kněz se v té době chystal na zasloužený odpočinek, ale osud mu návrat do rodné obce v Podkrkonoší nedopřál. Z podnětu pražského arcibiskupa kardinála Dominika Duky se nyní shromažďují důkazy o posmrtných zázracích muže, který se obětoval spolu s ostatními v boji proti zlu ohrožujícímu samotnou existenci českého národa.

                               Páter Josef Štemberka zemřel ve věku třiasedmdesáti let

 

Svár dvou světů

 

Josef Štemberka pocházel z chudé tkalcovské rodiny, která se v polovině 19. století usadila v městečku Pecka na Novopacku. V kraji žily většinou rodiny se skrovným živobytím a velkým počtem dětí. Štemberkovi se v tomto ohledu od ostatních nelišili. Navzdory nuzným poměrům získaly tři děti vysokoškolské vzdělání a dokázaly se z neutěšených poměrů vymanit. Josef se stal knězem, jeho starší bratr Jindřich advokátem a jejich mladší sestra Marie přijala řádové jméno Ignácie a vstoupila do společenství Školských sester svatého Františka. Ještě před válkou působila tři roky také jako představená dětského útulku v Červeném Kostelci.

 

Zatímco Josef se sestrou si zvolili duchovní směřování, bratr Jindřich byl z jiného těsta. Už během gymnaziálních studií v Jičíně a poté na právnické fakultě sympatizoval s volnomyšlenkářstvím a zhlížel se v politickém radikalismu, takže se o něho zajímala i rakouská policie. Stýkal se také s vlasteneckými studenty z okruhu tzv. Omladiny. Na konci první světové války vstoupil do Kramářovy státoprávní demokracie, která po vzniku republiky v roce 1919 přijala nový název národnědemokratická strana a kandidoval za ni i do parlamentu.

                           Poklidný život v Lidicích kde nadevším čněl kostel sv. Martina

 

Jeho bratr Josef byl naopak spíše tiché a zádumčivé povahy. Po maturitě odešel do kněžského semináře v Hradci Králové. Splnil tím také přání své matky, která byla v příbuzenském vztahu s básníkem Karlem Jaromírem Erbenem a chtěla, aby alespoň jeden ze synů navázal studiem bohosloví na tuto rodinnou kulturní a osvětovou tradici. V polovině devadesátých let 19. století začínal jako kaplan v Čestíně u Kutné hory. Natrvalo pak zakotvil v srpnu 1909 jako farář v Lidicích, kde působil celých 33 let. Přes rozdílnost povah zůstali bratři v živém kontaktu po celý život.

 

Josef Štemberka si v Lidicích vysloužil pověst upřímného vlastence, který se rád vracel do rodného kraje. Vedle svých pastoračních povinností vynikal v pomoci chudým farníkům a studentům. Bedlivě sledoval také politické události. K habsburské monarchii byl loajální, vznik republiky však přesto uvítal. Do farní kroniky napsal: „…Dne 28. X. prohlášen československý stát za samostatný – s pohnutím četl každý Čech tuto zprávu, a nemožno vylíčiti, jaký jásot zmocnil se obyvatelstva i v nejzapadlejším koutečku vlasti české.“ T. G. Masaryk byl podle něho přijat po návratu z ciziny jako král.

 

Počáteční nadšení však záhy vystřídalo zklamání. Rozhořčilo ho množící se vykrádání kostelů a stržení mariánského sloupu v Praze. Ironicky k tomu poznamenal: „Rouhavý čin tento omlouvá se zdánlivě tím, že prý sloup postaven na oslavu bitvy bělohorské – ač každý poněkud v dějinách českých obeznalý člověk ví, že sloup tento postaven (v roce 1650) na památku osvobození Prahy od Švédů (1648).“

 

Lidický farář také s hořkostí nesl působení tzv. pokrokového učitelstva, které útoky proti katolické církvi podlamovalo křesťanskou morálku. Tito lidé podle něho kazili českou pověst v očích ciziny, a pracovali tak nevědomky pro nepřítele. To vše mu bylo zdrojem obav o budoucnost národa, což se projevilo v časech mnichovské kapitulace a zabrání Sudet. Tehdy do farní kroniky napsal: „Neblahým těmto následkům se dalo předejíti, kdyby se bylo dbalo hlasu našich poctivých vlastenců. Bohužel se dbalo těch, kterým nešlo o národ, nýbrž o osobní prospěch…“

          Lidice měly být z rozkazu K. H. Franka a s Hitlerovým souhlasem srovnány se zemí

 

Každý své břímě

 

Poslední zápis Josefa Štemberky v kronice farnosti pochází ze 7. června 1942. Farář v něm stručně oznamuje, že četníci z Buštěhradu ho upozornili na úřední zákaz průvodu o slavnosti Božího Těla.

 

Působení oblíbeného kněze se v té době v Lidicích ostatně chýlilo ke konci. Už se těšil, že život dožije obklopen blízkými v rodné podkrkonošské Pecce, kde si nechal postavit dům. Jeho nástupce ho však požádal o několik dnů strpení, protože si prý ještě nestačil sbalit věci nutné k přestěhování.

 

Ačkoliv už zákaz poutě nevěstil nic dobrého, nacistická mašinérie šlapala naplno i v dalších ohledech. Farář Štemberka se proto musel vydat do Kladna, aby složil předepsanou zkoušku z němčiny. Podle svědectví jeho hospodyně se vrátil 9. června večer, ačkoliv byl kladenským vikářem Kloučkem varován, aby se do Lidic nevracel. Podle farářovy hospodyně vtrhlo večer na faru šest esesmanů, kteří žádali klíče od fary a ptali se po farářovi. Pak ho odvedli na dvůr Horákova statku k ostatním mužům připraveným k masové popravě. Tam se s nimi Otec Štemberka modlil a poskytl jim duchovní útěchu. Před hlavně nacistických vrahů kráčel mezi posledními.

 

Traduje se, že mohl dostat milost, ale odmítl ji, protože byl pevně rozhodnut neopustit své farníky ve chvíli nejtěžší. Podle jedné svědkyně mu měl záchranu nabídnout velitel četnického oddělení na Kladně Josef Vít, který se s farářem znal. Tento muž se měl zúčastnit dokonce porady nacistických pohlavárů, kde byla naplánováno vyhlazení Lidic. Podle jiných svědectví měl faráři nabídnout záchranu života velitel nacistické bezpečnostní služby (SD) v Kladně Max Rostock, ale je to nepravděpodobné, protože právě tento esesák stařičkého kněze brutálně zkopal.

              P. Josef Štemberka má u kostela sv. Bartoloměje ve své rodné Pecce památník 

 

To však není důležité, protože farář o žádnou výjimku nestál. Josef Štemberka byl připraven podstoupit s ostatními mučednickou smrt a od svého závazku vůči Bohu a lidem ani o píď neustoupil. Slovy spisovatele Františka Křeliny, autora knihy Každý své břímě, farář požehnal zemi, v níž žil, a lidem, jimž sloužil, aby odhodlaně kráčel vstříc smrti. Věřil přitom v Boží spravedlnost, protože ta pozemská má pásku na očích.

 

Názorně to ukázal osud jednoho z jeho trýznitelů. Lidický vrah Max Rostock byl omilostněn prezidentem Zápotockým, snad proto, že se zavázal ke spolupráci se Státní bezpečností, která ho vyslala do západního Německa. Zde se však těsnější spolupráci vyhýbal. StB ho nechala na pokoji a „případ Fritz“ uložila do archivu. Smrt lidických mužů však naštěstí zapomenuta nebyla a působí jako výstražné memento dodnes.

 

Osud a věrnost jejich faráře k tomu patří více než výmluvně.

 

Článek vyšel v měsíčníku MY 2/2019, který si můžete objednat (levněji než ve volném prodeji) zde.

Sdílet...
Please reload

Články podle kategorie
Please reload

Nejnovější články

24.6.2020

Please reload

Archiv článků
Please reload

RSS Feed

Měsíčník MY z Čech, Moravy, Slezska a Slovenska | © 2017 - 2020 Česká citadela, s.r.o. | Web MY: © 2017 - 2020 Flex Press, s.r.o.

  • Facebook Sociální Icon