Byli jsme. Budem?

07.02.2020

Je třeba, abychom opět vnímali svět z hlediska českých národních zájmů, a nikoli přes různé filtry unijních, aliančních či jiných integračních brýlí. Nikde se tento přístup neprojevuje tak výrazně, jako v hnacím motoru naší ekonomiky - zahraničním obchodě.

                                                           Petr Markvart uprostřed


Politici či ekonomové, kteří říkají, že v podmínkách, kdy 75% našeho zahraničního obchodu probíhá se zeměmi Evropské unie, a proto není potřeba se příliš starat se o ten „zbytek světa“, vědomě lžou. Pokud bychom totiž sledovali další pohyb takto vyvezeného českého zboží, zjistili bychom, že více než polovina je dále vyvezena jako kompletační nebo prostý re-export mimo Evropskou unii.


O důležitosti zahraničního obchodu přímou cestou se snad nemusíme přesvědčovat. Zahrnuje lepší mzdu pro zaměstnance, daňové odvody výrobců do našeho státního rozpočtu a spolupráci s co největším počtem cílových zemí světa. Zahraniční obchod přímou cestou je zkrátka naším důležitým národním zájmem.


Tím spíš, že je tu staronový fenomén: ze zboží se stává zbraň, z nejrůznějších sankcí válečné akty. Celé bloky zemí (i těch, které nejsou přímými účastníky sankčních opatření) jsou tak vtahovány do obchodních konfliktů, které stále více probíhají hlavně po linii bankovní, pojišťovací a dopravní. Ještě před dvěma lety vcelku jednoduché obchodní úkony začínají být velmi složité nebo zcela nemožné a přímé obchodní vztahy především s rozvojovými zeměmi připomínají spíše detektivku nebo špionážní román.


Co je tedy třeba učinit, abychom se vrátili na úroveň někdejší slavné éry československého zahraničního obchodu? Především zajistit kvalitní vzdělání pro naše odborníky. V učňovských a technických oborech pro výrobu, výzkum a vývoj, v humanitních zase pro obchodní organizace. V době, kdy naše univerzity chrlí tisíce absolventů ve zcela zbytečných oborech typu genderových studií, citelně chybějí absolventi kdysi hrdých oborů zaměřených na jazyk, kulturu a reálie cílových teritorií – orientalisté, sinologové, arabisté či afrikanisté.


Stejně tak potřebujeme kvalitní zaškolení v oboru. Kdysi typické schéma tandemu projekční organizace a dodavatelského závodu na straně jedné a podniku zahraničního obchodu samozřejmě již neexistuje. Nebylo však nahrazeno ničím, co by zajišťovalo doškolování absolventů škol i učebních oborů v praxi. Skutečný odborník přitom může vyrůst pouze pod vedením zkušených a zručných předchůdců.


Důsledná ochrana průmyslového vlastnictví a vynálezů proti jejich lehkomyslnému postupování zahraničním, zejména asijským výrobcům, by se měla stát normou. Jinak přijdeme o to jediné, co nás ještě činí ve světě zajímavým: technologický náskok, zejména v oblasti vývoje, výroby a použití nových materiálů.


K úspěšně fungujícímu zahraničnímu obchodu patří i stránka politická. Stát musí pomáhat firmám „otevírat zahraniční dveře“ a propagovat jejich výrobky. Musí se však umět i rozhodně postavit proti svévolnému ničení našich trhů jak vojenskými, tak ekonomickými nástroji. Nemluvě o změnách režimu v režii velkých ekonomik a moderních impérií. Ty jsou vždy v neprospěch zájmů takových zemí, jako je Česká republika. V neposlední řadě připadá významná role národnímu státu i v odstraňování diskriminačních opatření a nejrůznějších anomálií, které s sebou přináší éra nejrůznějších politicky motivovaných sankcí.


A konečně se čím dál tím více ukazuje, že privatizace velkých českých bank do rukou zahraničních subjektů byla osudová chyba. V situaci, kdy o poskytnutí záruky přes akreditiv či úvěr českému subjektu rozhoduje jakýsi „compliance officer“ zahraniční centrály naší banky, nelze očekávat podporu českých národních zájmů a českého vývozu. Vytvoření silného, skutečně českého bankovního ústavu je proto další nezbytnou nutností pro obrození českého zahraničního obchodu.


Možná to někomu připadá příliš teoretické, běžnému člověku vzdálené. Ujišťuji však každého, že toto obrození bezprostředně souvisí nejen se životní úrovní většiny lidí, ale i se silou a postavením českého státu vůbec.

Petr Markvart (*1963) je absolventem Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Pochází z rodiny, v níž je zahraniční obchod záležitostí dynastickou, sám v něm pracuje po celou svou profesionální kariéru. Působil a působí ve prospěch našich velkých strojírenských výrobců a vývozců v zemích Blízkého a Středního východu a subsaharské Afriky.

 

Článek vyšel v měsíčníku MY 2/2019, který si můžete objednat (levněji než ve volném prodeji) zde.

Sdílet...
Please reload

Články podle kategorie
Please reload

Nejnovější články

24.6.2020

Please reload

Archiv článků
Please reload

RSS Feed

Měsíčník MY z Čech, Moravy, Slezska a Slovenska | © 2017 - 2020 Česká citadela, s.r.o. | Web MY: © 2017 - 2020 Flex Press, s.r.o.

  • Facebook Sociální Icon