Měsíčník MY z Čech, Moravy, Slezska a Slovenska | © 2017 - 2020 Česká citadela, s.r.o. | Web MY: © 2017 - 2020 Flex Press, s.r.o.

  • Facebook Sociální Icon

Strakonický zázrak

22.02.2020

Po generace se ve Strakonicích vypráví příběh o zázračném přežití malého děvčete pod mlýnskými koly v chladných vodách Otavy. Na svatořečení Jana Nepomuckého tak mají zásluhu nejen jeho dospělí ctitelé, ale i šestiletá Rozálie Hodánková.

                                                             Svatý Jan Nepomucký

 

Přesně před třemi stoletími (a dvěma roky k tomu) se v jihočeských Strakonicích odehrála příhoda, o které nikdo z přítomných nepochyboval, že je zázračné povahy. V hlavních rolích dramatu byly dvě postavy: šestiletá Rozálie Hodánková a o pěkných pár set let starší Jan Nepomucký. Ostatně tento příběh – kromě jiných pečlivě doložených zázraků – významně přispěl k jeho svatořečení.

 

Profesor teologie na Karlově univerzitě Dr. Klement Borový ve svém spise z roku 1878 Svatý Jan Nepomucký, mučedník a hlavní patron království českého podrobně popisuje, jak se celá událost seběhla:     

 

Rozálka, dcera Václava Hodánka, správce strakonického panství, se v úterý 22. února 1718, po deváté hodině večerní, vracela spolu s rodiči z masopustního ohňostroje. K jeho pozorování vybral tatínek místo u Pětikolského mlýna, neb zde byl pahorek s kaplí sv. Kříže, odkud byl ohňostroj nejlépe vidět.

 

Když se za tmy vraceli domů, kráčel vedle paní Hodánkové rodinný přítel setník Resch a za nimi šel s jinými měšťany správce Hodánek. Rozálie kráčela chvíli s otcem, držíc se ho za kabát, pak ale se rozběhla napřed, aby se dostala k matce, čehož si otec zabraný do hovoru s přáteli nepovšiml. Když přišli ke splavu u mlýna, museli přejít žlaby, v nichž se prala pšenice. Na nich byla položena prkna pro bezpečné přejití, pro velké mrazy však byla kluzká.

                                               Strakonický pětikolský mlýn se splavem

 

Rozálka uklouzla. Když se chtěla zvednout a ohlédla se po matce, spadla do řeky. „Pro Pána Boha!“ vykřikla podle dobových pramenů vyděšená matka. „Moje dítě spadlo do vody!“ Tato slova ještě několikrát zopakovala, než omdlela. Když se vzpamatovala, vzývala Pána Boha a Jana Nepomuckého o pomoc. „Ó, svatý Jene Nepomucký, neopouštěj mne, osvoboď mé dítě od smrti a mne od hanby a pomluvy světské, jako bych pro masopustní veselost byla dcerušku svou utopit nechala.“

 

Mezitím se všichni lidé z okolí seběhli k pátrací akci. Hledání se zúčastnilo více jak dvě stě lidí, kteří s rozžatými svícemi a pochodněmi podél Otavy hledali, zda se objeví tělíčko. Rozálčin otec byl přesvědčen, že musí vyplavat někde pod mlýnskými koly. Zhruba po půl hodině marného hledání přistoupil stárek Antonín Mařena k poslednímu zoufalému pokusu. Za svitu pochodní seskočil do náhonu mezi lopatky mlýnského kola a po chvíli hledání tam pod vodou Rozálku skutečně objevil.

 

Vrhl se v oblečení do vody a podařilo se mu uchopit dívku jednou rukou za vlasy a druhou rukou za levé rameno. Ztuhlé tělo Rozálie vynesl na břeh a odnesl do sousedního domu, který patřil strakonickému měšťanu Janu Kouteckému. Dítě však už nejevilo známky života.

 

Po půlhodině ve vyhřátých peřinách se stav nezměnil. Tehdy se zoufalá matka odhodlala rozříznout Rozálčiny šaty a podívat se na její zranění. K úžasu všech nohy nebyly zlámané. Stejně tak ruce a tělo nenesly žádné známky úrazů od mlýnských kol. Měla pouze krví podlité oči a na rameni modřinu způsobenou stárkem Mařenou, když ji vytahoval z vody. Stejná mlýnská kola přitom před dvěma lety rozmačkala dva urostlé chasníky, které z náhonu vytáhli mrtvé.

          Obraz s výjevem strakonického zázraku z kostela svaté Markéty ve Strakonicích

 

Pak se stal zázrak: Rozálie najednou vykuckala spoustu vody, několikrát zavzdychala a zvolala: „Maminko!… A po chvíli: „Maminko, nehněvejte se na mne, že jsem spadla do vody. Viďte, že mne pro to nebudete bít? Hleďte, mně se nemohlo nic zlého stát. Svatý Jan Nepomucký přišel ke mně a pravil mi: Neboj, ty se neutopíš.”

 

Řekla to v přítomnosti matky, dědečka a několika dalších svědků. Matka se poté zeptala, jak ten svatý Jan vypadal. Děvče odpovědělo: „Právě tak, jako na našem mostě - měl v jedné ruce kříž, v druhé palmu a na hlavě biret. Jenže socha na mostě je dřevěná, mě se však objevil živý”. Po chvíli ještě dodala, že ve vodě nad sebou cítila těžkou kládu, avšak Jan Nepomucký ji sám držel a přitom ji stále ujišťoval, že se neutopí.

 

K církevnímu uznání zázraku bylo zapotřebí podrobné prověření celé události. Vyšetřování komisí římské Kongregace posvátných obřadů, probíhalo pod přísahou v Praze roku 1724. Kromě rodičů a Rozálky – v té době jí bylo již 12 let – vypovídalo i mnoho dalších svědků, včetně stárka Mařeny. Ten uzavřel výpověď slovy: „I soudím podle toho, že Rozálie nemohla být přirozeným způsobem zachována při životě. Když jsem ji z vody vytahoval, pražádné známky života jsem na ní nepozoroval a také všichni ostatní ji považovali za mrtvou. Odešel jsem domů, abych se převlékl, osušil a ohřál, i nemyslel jsem jinak, než že děvče zemřelo. Až teprve za dobrou hodinu jsem se dozvěděl, že žije a mluví.”

 

Věhlas tohoto strakonického zázraku se záhy rozšířil po celé Evropě i v zámoří. A přes vzdálenost tří staletí nás tento pozoruhodný příběh naplňuje úžasem a dojetím i dnes.     

 

Článek vyšel v měsíčníku MY 2/2019, který si můžete objednat (levněji než ve volném prodeji) zde.

Sdílet...
Please reload

Články podle kategorie
Please reload

Nejnovější články

2.4.2020

27.3.2020

20.3.2020

19.3.2020

5.3.2020

Please reload

Archiv článků
Please reload

RSS Feed