Vzpomínka na Wabiho Ryvolu - Zvláštní znamení touha

Už je tomu 25 let, co nás opustila legenda české trampské písně Wabi Ryvola. Složil přes 270 písní – většinu z nich hrál se svým bratrem Mikim ve skupině Hoboes. Napsal také 25 povídek. V životě si zvolil celoživotní roli tvrďáka opovrhujícího popularitou, který nikdy neškemrá o přízeň okolí.

                                                                     Wabi Ryvola

 

Wabi, vlastním jménem Jiří, se narodil 4. dubna 1935 v Kladně. Jeho otec Josef byl dobrý zpěvák a v rodině proto odjakživa muzicírovali. V roce 1950 nastoupil do učení jako soustružník na Kladně, kde vznikl velký soubor Siréna, jehož se stal sbormistrem. Byla to doba svazáckých modrých košilí, staveb mládeže a nového života. Po vyučení šel na strojní průmyslovku a v roce 1956 narukoval k pétépákům. Pak ale podepsal nábor a šel dělat horníka na důl Nosek do Tuchlovic u Kladna. S partou horníků chodili do krčmy, a když zrovna nedřel v dole či neseděl v putyce, skládal své písně.

 

Poprvé jsme se spolu setkali na podzim roku 1963 v Lucerně. Tedy v době, kdy na veřejnosti opět směly vystupovat trampské hudební a pěvecké skupiny. A tak si právě založení Hoboes i naše trio K.T.O. zahráli spolu se staršími tradičními soubory, jako byli například Settleři, kteří měli naprosto jiný vokální i hudební projev než my a Ryvolové. Tomu odpovídala i bouřlivá reakce publika.

 

V šedesátých letech došlo k našemu druhému setkání, a to při natáčení filmu Dobrodružství šesti trampů. V tomto povedeném snímku jsme si s Láďou Moravou a Frantou Turkem zahráli tři z nich. Hoboes zde hráli vždy v úvodu každého ze šesti dílů.

                            Skupina Zlatý klíč s bratři Ryvolovými v Lucerně v roce 1961

 

Země tří sluncí

 

Jeho mladší bratr Miki studoval v Bechyni keramickou školu a s několika spolužáky zde v roce 1956 založil osadu Zlatý Klíč. Místo, které zvolili (nedaleko Kaplic), nazvali Země tří sluncí. Společně také zrenovovali starou bouračku a nazvali ji Fort Hazard. Asi za dva nebo tři roky se členem osady stal i Wabi, který v trampském prostředí našel nové podněty pro své písně. Osado, osado a Poslední míle byly první z nich.

 

V osadě Wabi potkal svou první ženu Hanou Kolářovou. Jejich manželství netrvalo ani dva roky. V téže osadě si namluvil i svou druhou ženu Janu Koutskou. Měli spolu syna Jakuba a společně jim to vydrželo devět let. Po rozvodu se k sobě ještě na pár let vrátili. Třetí žena jeho života, Saša Tompichová, se s Wabim seznámila někdy v roce 1974 po jeho představení v Malostranské besedě v klubovém baru, kde se marně snažil uhasit svou věčnou žízeň.

 Nejslavnější sestava Hoboes v 70 letech - Wabi Ryvola, Miky Ryvola, Jindřich Pedro Pitra, Jarmila Jarka Vrbová a Marcela Koťátková

 

Nuda s ním nikdy nebyla

 

Saša to líčí takto: „Když mi pohlédl do očí, a řekl mi, Ahoj dívko, byla moje první úvaha, že s tím člověkem nechci mít co do činění. Ale pak to dopadlo úplně jinak. Roky, které jsem s ním prožila, byly plné rozchodů a usmiřování. Neustále se něco dělo, ale nuda to nebyla.“ S o sedmnáct let mladší Sašou měl syna Alana a dceru Karolinu.

 

Sedmdesátá léta byla pro něj úspěšným obdobím. Skládá píseň Rychlé šípy, v níž se zračí dojmy z klukovských let i jeho obdiv k Jaroslavu Foglarovi. Je to zázrak, že mu v dobách normalizace prošel text Já svobodný a čistý půjdu dál nebo píseň Zvláštní znamení Woodcraft. Žasnu, kde se v tom (pro mnohé) neurvalci, nemajícím problém kdekoho urazit, vzala taková dávka poezie! Když se ho někdy v osmdesátých letech kdosi zeptal na původ a význam jeho přezdívky, vždy měl po ruce vysvětlení: „Wabi v šošonštině znamená Muž, co přichází z daleko žijícího kmene a nese s sebou průser“. Také to odpovídá jeho celoživotní roli, jakou si kdysi zvolil: tvrďák opovrhující popularitou, který nikdy neškemrá o přízeň okolí.

                                                                 Wabi Ryvola s rodinou

 

S půllitrem v kapse

 

Počátkem devadesátých let natočilo K.T.O. a Pacifik spolu s Wabim a řadou dalších kamarádů desku Vandr do padesátejch. V písničce Stará stezka zpíval Wabi sólo a já jódloval. Říkal, že bychom s tím mohli jezdit. Ve stejném složení jsme dali do kupy program, s nímž jsme objeli spoustu měst. Jednou jsme zase v autobusu seděli vedle sebe a Wabi měl pravou ruku v džínové bundě, jako by s ní něco měl. Zeptal jsem se, co mu je, a on z té bundy ruku vítězoslavně vytáhl i s půllitrem natočeného piva. Vzpomínka na to, jak jsme ho v mládí kradli, když už nás vyhazovali z hospody. Řekl: „My dva jsme staří chlapi, nás nemusí nikdo nic učit!“ Pak jsme vzpomínali na staré časy, až Wabi uprostřed věty usnul a zbytkem piva mě polil. Ani jsem ho kvůli tomu nebudil…

 

Nejlepší Ryvolovky

 

Pak přišla další společná deska se sedmnácti „ryvolovkami“, přičemž K.T.O. se podílelo na jedenácti z nich. Iniciátorem byl Tony Linhart, který si na desce se svým Pacifikem také zahrál. Nejvíc mě tehdy potěšilo, když nám Wabi po natáčení řekl, že si to ani ve snu takhle dobré nepředstavoval. Ty úžasné písničky jako Vracím se vracím, Odjíždím, Bál v lapáku, Hejno vran si pozornost – nejen hudbymilovných trampů – opravdu zasloužily. Musím také vzdát hold Brňákům, kteří do toho svým tradičním swingovým pojetím skvěle zapadli. Pak také televize na jejich ranči u Brna natočila se všemi aktéry jeden z nejlepších pořadů z trampských setkání. I po řadě let na Oslávce, na Ztracence nebo v Pikovicích při oslavách století trampingu na všechny ty „ryvolovky“ rádi vzpomínáme.

                                                              Miky a Wabi Ryvolové

 

Cesty do světa

 

Když se po roce 1989 otevřely hranice, mohlo se konečně vyjet do světa – na místa, o kterých trampové do té doby jen zpívali. Na pozvání českých trampů žijících u protinožců letěli oba bratři Ryvolové na podzim 1991 do Austrálie. Je to velká a rozlehlá země a jednotlivá místa, která navštívili, jsou od sebe vzdálena tisíce mil. V roce 1993 jel Wabi konečně i do Ameriky. V coloradském Denveru pořádali tehdy trampové, kteří emigrovali po roce 1968, celosvětový potlach. Ale vysokohorská poloha místa, kde se „svěťák“ konal, mu nedělala dobře. Nakonec usoudil, že všude dobře, ale doma nejlíp.

 

Tábornická unie

 

Wabi byl u jejího zrodu v roce 1968, krátce nato však byla z politických důvodů opět zrušena. A tak byl v roce 1990 u jejího znovuobnovení. Po odchodu SSM z Waldesova domu získali jeho sídlo ve Vršovicích. Pár let před odchodem do penze dostal Wabi z unie padáka. Prý za bohémský život a nekázeň. Považoval to za křivdu. Skončilo i jeho koncertování. V tom jej brzy následoval i Miki, který se vrátil ke své původní profesi – keramice.

 

Podzim života

 

Jednou jsme spolu seděli – jak jinak než u piva – a on povídá: „Měl bych bejt spokojenej, že jsem dostal invaliďák, ale nějak mě všechno štve. Tak si dáme žejdlík s rumem a nebudeme to dál řešit.“ Trpěl rakovinou plic. Lékaři mu jednu plíci odebrali, kvůli tomu dokonce přestal kouřit. Zpívat nemohl, ale občas ho pozvali na jeviště jako čestného hosta. Dýchalo se mu čím dál hůř.

Naposledy se nadechl 27. února roku 1995.

 

Článek vyšel v měsíčníku MY 2/2020, který si můžete objednat (levněji než ve volném prodeji) zde.

Sdílet...
Please reload

Články podle kategorie
Please reload

Nejnovější články

8.7.2020

24.6.2020

Please reload

Archiv článků
Please reload

RSS Feed

Měsíčník MY z Čech, Moravy, Slezska a Slovenska | © 2017 - 2020 Česká citadela, s.r.o. | Web MY: © 2017 - 2020 Flex Press, s.r.o.

  • Facebook Sociální Icon