Měsíčník MY z Čech, Moravy, Slezska a Slovenska | © 2017 - 2020 Česká citadela, s.r.o. | Web MY: © 2017 - 2020 Flex Press, s.r.o.

  • Facebook Sociální Icon

Příkaz doby: Být připraven!

29.02.2020

Jedno z anglických slov, které si bez vhodného českého překladu našlo cestu do naší řeči, je podivně znějící výraz “prepper”. Česky by se asi mělo skloňovat “preper bez prepera”, tedy tak, jak ho většina lidí vyslovuje. Těch, kteří ho znají. Což je nejspíš pořád menšina. Většina z nás buď vůbec neví, oč jde, nebo si matně vybaví, že cosi zahlédli v televizi či časopise… aha! Myslíte ty blázny v kyslíkových maskách, co v Americe skupují konzervy s lančmítem a připravují se na jadernou apokalypsu? K čemu to, v české kotlině či pod Tatrami?

To je mediální obraz. Jenže aniž to většinou víme, prepeři jsou fenomén, který má u nás staletou či starší tradici. Fenomén, který může znamenat naše přežití - duchovní i fyzické - nejen jako jednotlivců, ale také jako národa či národů.


To ovšem mluvíme o skutečných preperech. O kterých se tolik veřejně nevytrubuje.  

Američané v Praze nezahálejí


Z médií známe hlavně karikatury. Nejznámějším preperem světa je dnes dost možná Homer, otec rodinky Simpsonových ze stejnojmenného seriálu. Tvůrci tohoto známého komentáře amerického života z něj totiž v jednom díle z roku 2013 udělali všech preperů futrál: Homer náhle začne hromadit konzervy, zbraně a munici, vyhlížet “konec světa” a připravovat svou kreslenou rodinu na život, v němž bude třeba být fyzicky i mentálně fit, aby se člověk ubránil v případě, že civilizace náhle - nebude.


Což je, přiznejme si, možný scénář. Nejde jen o to, že ani jaderná válka není tak fantastická a nepravděpodobná, jako se jevila před dvaceti lety, kdy po pádu Sovětského svazu a socialistického bloku snili někteří o „konci historie“. Tedy o věčném míru, který zavládne, až Spojené státy – domnělý vítěz ve “studené válce“ – budou laskavě vládnout celému světu.


Nejlepší ilustrací faktu, že šlo o iluzi, je “preper č. 1” v České republice, americký velvyslanec. Již rok se v pražské zahradě americké ambasády intenzivně buduje cosi, o čem se oficiálně tvrdí, že jde o “myčku na auta”. Dobře informované zdroje však dokládají, že ve skutečnosti jde o zásadní přestavbu a rozšíření tamního podzemního protijaderného krytu.


Ale vůbec nejde jen o strašáka fatální a zničující „Poslední války“. Spíše o to, že technologická civilizace je křehká. Ba rok od roku křehčí. Stačí rozsáhlý, několikatýdenní výpadek elektrického proudu a náš svět technických zázraků se propadne daleko před středověkou “normu”. V českých poměrech si to mezi prvními uvědomil třeba známý spisovatel Ondřej Neff, který k tématu přispěl v devadesátých letech sci-fi románem Tma. Dnes to už ale žádná fantazie není. Sluneční erupce, nebo dokonce „jen“ přenosová soustava přetížená vinou německých větrných elektráren může takovou situaci navodit vlastně kdykoli.

                      Vojáci z Hranic zasvětili přerovské školáky do tajů obrany i výcviku


Tradiční společenství


Přípravou na scénáře nějakého typu civilizačního karambolu - nikoli konce světa - plní “skalní” prepeři téměř veškerý volný čas. Mají dokonale propracovaný systém skladování zásob na horší časy (ostatně přijdou vhod, i když vás třeba vyhodí z práce), trénují přežití v divočině, boj a zacházení se zbraněmi, první pomoc i chirurgii, učí se, jak nahradit různé civilizační vymoženosti (třeba léky či mýdlo) přírodními ekvivalenty.


Je samozřejmě otázkou, nakolik je taková míra oddanosti prepeřině zdravá, či normální - a hlavně funkční. Je totiž dobré uvědomit si to základní: ať bude případná “apokalypsa”, či „pouze“ dlouhodobý „výpadek“ civilizace vypadat jakkoli, s největší pravděpodobností bude mít jiný průběh než ten pečlivě nacvičený - v jakémkoli možném scénáři. Realita má vždycky náskok. V tomto smyslu vlastně prepeřina může být (ač ne vždy je) stejným únikem od skutečnosti, jako opačný bezstarostný přístup k životu, ztrácející se ve virtuálním světě počítačových her, sociálních sítí a nejpodivnějších módních trendů.


Preperům je však nutno přiznat jedno: jejich hobby má rozhodně vztah k surovější, drsné stránce života, na niž máme sklon zapomínat. A nejen k ní. Udržuje naživu mnohé schopnosti, které jsou - prostě přirozené.

                    Obsah balíčku poslední záchrany - jednou ho můžeme potřebovat


Schválně - kolik z nás se skutečně zamlada naučilo, jak přežít v lese, a ještě to umí? Kdo umí rozdělat oheň nebo alespoň spravit šaty či drobné věci v bytě a kolem domu? Snad skauti, šikulové a kutilové (příslovečně požehnané "zlaté české ručičky"). Ale navíc - tím “prepeřina” nekončí.


Vlastně můžeme nazvat prepery všechny, kdo žijí v nějakém tradičním společenství. Třeba v klasicky fungující vesnici, kde vám soused půjčí, co potřebujete, a ještě pomůže spravit porouchané trubky. Kde většina chlapů je u dobrovolných hasičů, aby si dokázali vlastními silami vypomoci při požáru. Kde umějí vzít do ruky pušku, nebo si poradit s nájezdy zlodějských band. Kde si téměř každý na zahrádce pěstuje brambory a česnek. A když půjde do tuhého, studna, kterou vykopal pradědeček, se obnoví a bude fungovat i bez elektrického čerpadla.

Být připraven...


Podobnými “prepery" se dnes u nás stává čím dál víc lidí nejen na venkově. Vznikají komunitní centra a zahrady. Být v případě potřeby trochu soběstačný lze i s využitím panelákového balkonu. Prepeřina je totiž ve své podstatě především o soběstačnosti a zdravém rozumu. A o srdci, které mi velí postarat se o sebe, své blízké a bližní. Není to zase tak složité. Stačí naučit se (znovu) pár pozapomenutých základních dovedností. Mít doma dost konzervovaného jídla – třeba pro případ, že zásobování blízkých obchodů nebude z nějakého důvodu po určitý čas možné. Znát své sousedy. Nespoléhat ve všem na stát. Prostě „být vždy připraven“ – jak znělo dnes vysmívané pionýrské heslo. Jenže tentokrát doopravdy.


Nejde o to naskočit na módní vlnu americké prepeřiny. Spíš o to, nenechat se civilizací ukolébat natolik, abychom zapomněli na jednoduché metody přežití v okamžicích nenadálých krizí. Vědět, kdo jsme, vždycky jsme byli a vždycky budeme – třeba i ve světě hypotetických robotů: Chytré bytosti, které si umějí poradit s úžasným a prostým bohatstvím, které od věků „zdarma“ nabízí Boží svět. Být připraven. A pomáhat si.

 

Článek vyšel v měsíčníku MY 3/2018, který si můžete objednat (levněji než ve volném prodeji) zde.

Sdílet...
Please reload

Články podle kategorie
Please reload

Nejnovější články

2.4.2020

27.3.2020

20.3.2020

19.3.2020

5.3.2020

Please reload

Archiv článků
Please reload

RSS Feed