Měsíčník MY z Čech, Moravy, Slezska a Slovenska | © 2017 - 2020 Česká citadela, s.r.o. | Web MY: © 2017 - 2020 Flex Press, s.r.o.

  • Facebook Sociální Icon

Smrt přišla z nebe

25.03.2020

 

Blížící se 75. výročí konce druhé světové války se v mnohém liší od dřívějších oslav konce tohoto nejkrvavějšího konfliktu v lidských dějinách. Při této příležitosti jsme svědky stále více zprohýbaného a zdeformovaného výkladu historie, který má zpochybnit výsledky druhé světové války, a hlavně poválečné uspořádání v Evropě vyplývající ze závěrů Jaltské a Postupimské konference. Tyto tendence jsou patrné i v českém prostředí – v kauze pomníku maršála I. S. Koněva na Praze 6, v adoraci po boku nacistů bojujících Vlasovců v Praze – Řeporyjích, a také ve zpochybňování morální integrity jedné z obětí nacistického barbarství ve vypálených Lidicích.

                                     Americké bombardovací letouny B -17 během akce

 

Důležitým cílem zahraničních revizionistů a jejich domácí páté kolony je rovněž zrušení Benešových dekretů. Historická pravda se proto často relativizuje, některé události konce války jsou nekriticky vyzdvihovány, jiné překrucovány, nebo dokonce zamlčovány, pokud se hodí do momentálně protirusky zaměřeného výkladu dějin. Jedna událost, o níž se ze stejného důvodu téměř nemluví, je dokladem, že ani západní spojenci nepřinášeli českým občanům vždy jen radost z osvobození. Někdy bohužel i smutek a slzy kvůli zbytečně zmařeným lidským životům.

 

Peklo nad Prahou

 

Území Čech a Moravy bylo válečného běsnění po dlouhou dobu ušetřeno. Situace se změnila až v posledním roce války, kdy se odehrály dva ničivé nálety. Zasáhly Prahu a její okolí, a výsledkem bylo více než 1 200 obětí na životech z řad civilního obyvatelstva a také velké množství zraněných. Pár bomb sice dopadlo na Prahu již v listopadu 1944, skutečné peklo se však rozpoutalo až 14. února 1945, kdy americké bombardéry způsobily velké materiální škody a ztráty na životech zejména na Novém městě, na Vinohradech i v dalších městských čtvrtích.

               Jedním ze symbolů oněch dní se stal i zničený klášterní komplex Emauzy

 

Krvavý nálet posloužil nacistické propagandě, která ve filmovém týdeníku ukazovala hořící trosky Emauzského kláštera s komentářem, že bylo zničeno dílo Otce vlasti Karla IV., což prý ukazuje barbarský, na lidské životy a kulturní památky se neohlížející americký způsob boje. Pozdějšímu tvrzení, že byla Praha omylem zaměněna za Drážďany, málokdo uvěřil. Převládl názor, že Američané chtěli v závěru války poškodit průmyslové objekty, které podle závěrů Jaltské konference nespadaly do jejich „zóny“ a mohly by jim mohly v mírových časech konkurovat.

 

Takové pozornosti jako únorovému bombardování Prahy se však o měsíc později nedostalo následkům druhého náletu, kdy už o „omylu“ nemohlo být ani řeči. Došlo k němu 25. března 1945 za pomoci bombardérů 15. americké letecké armády, startujících ze základen v jižní Itálii. Déle než hodinu trvající nálet čtyř stovek letadel typu B–17 Flying Fortress a B–24 Liberator směřoval na průmyslové čtvrti na severovýchodě města. Zasaženy byly například továrny ve Vysočanech a v Libni, drtivý úder byl veden i na letiště v obci Kbely.

 

Krvavá květná neděle

 

Válka je nevyzpytatelná – někdy může přinést úder z místa, odkud to příliš nečekáte. Kbelská kronikářka Ivana Engelová připomíná, že 25. března 1945 se slavila Květná neděle. Bylo krásné počasí a nebe modré bez mráčků. Nikdo netušil, jakou hrůzu ten den přinese. Když se blížilo poledne, oznámil rozhlas, že na Prahu míří silné svazy amerických bombardérů. Za chvíli již byly slyšet první detonace bomb, dopadajících na Vysočany. Nálet na Kbely, provedený v několika rychle po sobě následujících vlnách, trval něco přes hodinu. Na území obce a v jejím okolí spadlo asi 42 000 tříštivých pum.

            Po náletu 25. března 1945 zůstalo mnoho mrtvých a zraněných obyvatel Kbel

 

Ivana Engelová popisuje, že vypukl naprostý zmatek: „Přestože ve většině domů byly sklepy, lidé v panice utíkali ven do polí a na volná prostranství, protože se domnívali, že Američané budou bombardovat jen vojenské objekty. Tak přišlo o život mnoho lidí. Všichni se pamatují na rodinu majora Bystřického. Jeho dům byl na kraji pole směrem k Vinoři. Rodina vyběhla ven, ale on se zdržel, protože chtěl vše pozamykat. Tím si zachránil život. Členové jeho rodiny byli v polích zasaženi a všichni čtyři přišli o život. Takto zemřelo ve Kbelích 117 osob a 184 dalších bylo zraněno. K prvnímu ošetření byli odváženi do Houšťky nedaleko Brandýsa nad Labem, odkud je pak sváželi do nemocnic. Někteří ranění později zemřeli.“

 

Ani rodina Ivany Engelové nebyla ušetřena následků náletu: „Postižen byl i můj dědeček Josef Jindra, kterému střepina poranila ruku. Rány se obtížně hojily, protože kov použitý na výrobu tříštivých pum se kalil v kyselinách. Proto pak již déle nemohl vykonávat kovářské řemeslo. Tragédie dolehla na celou obec. Nejmladšímu, který při náletu zahynul, byl pouze jeden rok, nejstaršímu 70. Několik lidí přišlo o život také ve kbelském závodě Ostmarkwerke, později známému jako PAL Kbely.“

                                             Pomník obětem náletu z 25. března 1945

 

Nálet způsobil velké škody strojům Luftwaffe, které se nacházely na ploše letiště, přirozeném terči amerického náletu. Jenomže ve Kbelích nebylo poškozeno jen vojenské letiště, ale i většina domů a bytů.

 

Na památku zemřelým byly vybudovány pomníčky v místech, kde zahynuli. Dnes je však už nenajdeme. Válečné události se však samy připomněly v sedmdesátých a devadesátých letech minulého století, kdy byly nalezeny části tříštivých bomb během výkopových prací při budování kanalizace a vodovodu.  Nevybuchlá bomba byla nalezena i ve kbelském rybníku. „Také jsme ji měli na zahradě. Raději jsme zavolali pyrotechniky“, uzavírá své vyprávění Ivana Engelová. „Vrtulku“ má dodnes schovanou na památku.

 

Článek vyšel v měsíčníku MY 3/2020, který si můžete objednat (levněji než ve volném prodeji) zde.

Sdílet...
Please reload

Články podle kategorie
Please reload

Nejnovější články

2.4.2020

27.3.2020

20.3.2020

19.3.2020

5.3.2020

Please reload

Archiv článků
Please reload

RSS Feed