Dopis Boženy Němcové synu Karlovi

 

Božena Němcová od jejíhož narození letos uplynulo 200 let dokáže zaujmout nejen svými povídkami či romány. I v mnoha jejích dopisech přátelům a členům rodiny se skrývá mnoho moudrého. Kolika synům dnes jejich maminky domlouvají v podobném duchu?

Milý Karle!

 

Táta mi psal, žes už v Tvém novém místě, žes ale práznin použít nemohl, poněvadž tě pán potřebuje. Já si to také myslila, že to nebude moct být; což bys také byl jedním neb dvěma dny získal? — Trochu peněz vydal a nic za to, lépe když si budeš peníze střádat na větší cestu, kde něco uvidíš a vyzískáš pro svoje umění. — Jak se Ti tedy líbí v novém místě? — Možná že ti bude z počátku trochu krůsno, všelicos že ti bude a těžko přicházet, ale pomysli si vždy: není to na věky, nějak to přetrpím, je tisíce chasníků, jimž se vede hůř. — Co nyní zkusíš, to vše ti bude někdy k dobrému, věř mi, takový člověk ani se poznat nemůže, kdo nezakusil i zlé, — teprv když i v tom setrváš, budeš za něco stát. 

 

A tak zle tam nebude — když na tvé hlavě víc leží, máš i více pochvaly, když vše k spokojenosti vykonáš, a kdybys na nic nedbal, musíš na to pomyslit, že nejsi více učedník a první krok k samostatnosti žes učinil; nejsi již dítě, kráčíš do let mládeneckých, musíš tedy také odkládat návyky, které se dětem odpustí, ale mládence nehodné jsou, a kdyby ti zůstaly, na věky nešťastného tě činily. Chop se každé práce s chutí (neboť nechutí vše si ztížíš) a nepopusť, až ji vykonáš, nechť je trocha obtíží, tím více tě bude těšit, když ji vykonáš, a u muže je vrtkavost a nestálost hnusná, to si pamatuj. — Muž musí být jako skála, ne jako třtina, kterou každý větřík pohybne.

 

Buď vlídný ke každému, ať je to kdokoli, tak získáš si lásku lidu; tys chudobný a nevíš, kdo ti může být kdy dobrý, mnohdy i velkým malinký pomohl — taková planá hrdost je ošklivá, která se na nic nezakládá, a kdybys i byl učený, bohatý, nekrášlila by Tě hrdost, urputnost by tě ošklivila. Drž čistotně svoje tělo i šat, ale tu hloupou marnost si nepřivykej, která mnohdy k zlému tě zavedla, a né-li to, u každého rozumného člověka směšným tě činila. Přivykej nepohodlí, otuž se, i byť nemuselo být, neboť budeš muset ve světě mnohých nepohodlí snášet, budeš-li chtít svět vidět, a tudy nebude ti pak nic za těžko přicházet; až budeš svým pánem někdy a budeš k tomu mít, pak si budeš moci mnohé pohodlí a rozkoš dovolit.

Raději, když budeš mít krejcar zbytečný, sděl ho s chudším bratrem, pomysli, co statisíců lidu na světě, kteří o hladu vstávají i léhaji, hladem umírají, a zajde Ti chuť na mlsky. Ovšem že maličkostí nepomůžeš mnoho, ale vykonal si svoji povinnost, bratra k bratru, přispěl si tím, čím přispět si mohl, a kdyby každý tak myslel, nemuselo by, milý hochu, být zle.

 

Nemysli nikdy na daremné věci, které mysl Tvoji rozdráždí a od práce Tvojí tě lákají, mysli jen na to, co Ti potřebno, na svoje umění, a hleď jen, co možná rychle kupředu bys kráčel, aby z Tebe byl pořádný člověk a bys sám sobě zadost učinil i povinnosti, které jsi dlužen svému národu; nyní máš již rozum z toho, že nejsi na světě proto, abys jen jedl, pil a spal, jako zvíře. A pomysli, jakou radost nám uděláš, když z Tebe bude pořádný člověk, k prospěchu lidstva, a jakou žalost bys nám udělal, kdybys stal se daremným člověkem, ničemou, k obtíži každého člověka, aneb kdybys jen žil, abys žil.

 

Tys mi slíbil, když jsem pro Hynka želela, že budeš hodným, jako Hynek byl, abych neželela, já tě, Karle, ještě na Tvůj slib nepamatovala, nyní ale, synku, ti ho připomínám. Posud želím v něm svého nejhodnějšího syna, který by mi časem byl nejvěrnějším přítelem býval, posud myslím, že s ním nejkrásnější moje naděje umřely — kdy, Karle, asi budu moct upustit od svého mínění, kdy budu moct tu naději v tobě mít?

Viď že mne poslechneš, že budeš pamatovat na moje slova a hodným, pořádným hochem budeš a lehkomyslnost svoji víc a více odkládat budeš? Učiň to nyní sobě k spasení a mně k radosti — až přijdeš více k rozumu, poznáš lépe vyšší tvoje povinnosti. Neslibuj mi nic, ale dokaž skutkem, že máš matčinu prosbu v paměti. Co tam prozatím potřebuješ, popros tátu nebo Marii, aby se Ti dalo, dále, až budem moci, to víš, že vždy uděláme, co jsme vždy pro vás dělali.

 

Zachovej si zdraví, nejez, co ti pod ruku přijde, máš dost zkušeností, jak zlá je choroba a co bys sám tím ztratil a jakých starostí nám udělal. Co zde dělám a jak se mi vede, dovíš se z tátového listu. Nuž buď sbohem, hleď, abys dělal čest sobě i panu Fialovi, a ostatní odlož na vrchní poličku. Piš mi také, až budeš mít trochu kdy.

 

Líbám tě vroucně a doufám, že budeš na moji prosbu pamatovat.

 

Tvá upřímná matka

 

Článek vyšel v měsíčníku MY 2/2020, který si můžete objednat (levněji než ve volném prodeji) zde.

 

Sdílet...
Please reload

Články podle kategorie
Please reload

Nejnovější články

8.7.2020

Please reload

Archiv článků
Please reload

RSS Feed

Měsíčník MY z Čech, Moravy, Slezska a Slovenska | © 2017 - 2020 Česká citadela, s.r.o. | Web MY: © 2017 - 2020 Flex Press, s.r.o.

  • Facebook Sociální Icon