Rytíř ducha

Před 60 lety zemřel český architekt, grafik, heraldik, ilustrátor a spisovatel Břetislav Štorm. Patřil k myšlenkovému protimodernistickému okruhu spisovatele Jaroslava Durycha a staroříšského nakladatele Josefa Floriana.

 

Publikoval v periodikách Akord, Archa, Na hlubinu, Rozmach a Řád. Mezi jeho nejznámější knihy patří Úvod do heraldiky, Dobrý drak, soubor povídek Dobrý rytíř, a především útlá publikace Knížka o životě rytířském z roku 1945. Je psána formou otázek a odpovědí, jež dnes nejsou o nic méně aktuální než před více než sedmdesáti lety.  

                                                                     Břetislav Štorm

 

Co je rytířstvo

Rytířstvo je tajemný řád tří velikých ctností: lásky, oběti a statečnosti.

 

Proč je rytířstvo řád

 

Všichni rytířové od počátku se řídí stejnými pravidly a jsou jakoby bratři, vyznávajíce společně tři ctnosti rytířského života.

 

Proč je rytířstvo řád tajemný

 

Rytířstvo není ustaveno psanou řeholí. Trvá bez zákonů světských, nemá ani velmistra, ani almužníka, ani bratry rytíře, laiky nebo kněze, nemá korouhve, ani znaku, ani dějin, ani vnější slávy.

 

Je rytířstvo stav a má nějaké povinnosti?  

 

Rytířstvo není stav, rytířstvo nemá povinností. Údové stavu mají svá zaměstnání, jež je živí. Nikdo se nemůže živit rytířstvím, neboť rytířstvo je nade všechny stavy a jeho údové jsou rozptýleni ve všech stavech. A přece tvoří tajemnou jednotu, která se jen v dobách hrůzy vzácně projevuje: v žalářích, ve vyhnanství, na popravištích. Tam se bratři řádu scházejí na okamžik, na čas, na věčnost. Povinnost je vždy věc nepříjemná, lidskému sobectví odporná. Rytíř neví, co je sobectví, a proto nemá povinností. Jeho život i činy jsou prosté, jsou takové, jaké jsou. Nic nekoná z donucení vnitřního ani vnějšího.

Láska

 

Každý miluje, kolik může. Někdo miluje koně, někdo psy nebo ptáky; někdo má rád ženy nebo malé děti, nebo obojí dohromady. Někdo uctívá rodný kraj, někdo staré zříceniny, někdo továrny. Někteří milují svou práci. Jiní zas milují svou krásu, své umění, svou proslulost. Ti všichni nakonec aspoň trochu milují sami sebe: hledíce na milovaný obraz spatřují v něm svou vlastní tvář. A pak jsou také mnozí, a ti milují jen sebe. Rytíř však miluje všechno, co žije z lásky; miluje rytíř všechno stvoření. Oblaka, hory, květiny, stromy, domy, přístavy, věže, zvířata i lidi. Jen sebe nemiluje, sebe nezbožňuje, sebe neuctívá.

 

Oběť

 

Milujeme-li, jsme jistě ochotni pro lásku něco obětovati. Snad i život. Avšak tak vzácná příležitost se nám naskytuje jenom málokdy, snad jen jednou, a tu ji obyčejně propaseme. Rytíř žije jen z oběti. Každý den rozdává, rozdává do nedozírna, neboť mnoho lásky potřebuje mnoho oběti. Všechno již rozdal, i sebe samého. Nic už nemá, je chudý, chudší než kvítí, chudší než mech. A to je právě tajemství: kdo již sám sebe nemá, má plné ruce darů, že je sotva stačí rozděliti.

                         Ilustrace Břetislava Štorma titulní strany knihy Zděňka Kalisty

 

Statečnost

 

Jak rádi se radujeme s radujícími, jak rádi truchlíme s truchlícími. Jak ochotně zavíráme oči nad každou nepravostí, abychom měli pokoj, pokoj a užitek. Rytíř však miluje, co není milováno, věří, čemu nikdo nevětří, naděje se, kde jiní už zoufali. Zachovává jasnou mysl v zármutku, vážnost v radovánkách. Bojuje, kde není naděje na vítězství, skrývá meč, kde je vítězství jisté a kořist hojná. Těší zarmoucené, jež nikdo nepotěší, sytí a napájí ty, jimž nikdo nic nepodá, navštěvuje nemocné, jež pro strach všichni opustili, pohřbívá mrtvé, jež nikdo nechce zakopati.

 

Jaká je odměna rytířského života

 

Zármutek, bolest, těžkomyslnost, útrapa a smrt

 

A nic víc?

 

Radost a sláva. Avšak to není odměna, to je neproměnný stav duše rytířovy, tak se narodil, tak umře.

 

Avšak jak se to srovnává s tím, co bylo řečeno výše?

 

Zármutek, bolest, těžkomyslnost, útrapy a smrt přicházejí ze světa vnějšího. Radostí a slávou je prozářeno nitro bytosti rytířovy, z nichž čerpá sílu k nerovnému boji.

                                          Kresba svatého Václava od Břetislava Štorma

 

Vnější a vnitřní svět

 

Svět nespravedlnosti a útlaku, kořistnictví a lakomství a smilstva, svět pýchy a obžerství, závislosti a lenosti doléhá na srdce rytířovo, útočí, svádí a tepe. Avšak proti tomuto světu stojí jako nedobytná věž vnitřní rytířův, svět ctnosti, svět radosti, krásy a slávy.

 

Co jediné z vnějšího světa vchází do srdce rytířova

 

Z vnějšího světa vchází do srdce rytířova jediné umění. Avšak umění stejně není z tohoto světa.

 

O službě vlasti

 

Rytíř miluje zem, která mu dává žíti, řeč, kterou ho naučila matka, lid, který tu po věky žije, raduje se a trpí. Avšak tato láska není jen rubem nenávisti k jiné zemi, řeči nebo lidu. Neboť láska, která je vyvážena nenávistí, není láskou, ale jednou z pekelných mocí.

 

Rytíř nehledá dobrodružství ani ve své vlasti, ani v jiných zemích a národech. Každý všední den doma je dnem radosti a slávy, kdyby to bylo jen podání ruky chromému, zadržení hanlivého slova, úsměv plačícímu. Neboť ten chromý, urážený a plačící je rytířův rodný bratr, syn veliké matky lidu jeho země, vlasti.

 

Avšak teskní tu člověk cizinec; má také svou zem, svůj lid svou řeč, někde daleko za devaterými horami. Usměj se, bratře cizí země, neteskni; Vím, co jest milovat svou vlast.

 

Naučení: Prvá láska k vlasti, můj dobrý rytíři, je nejlepší učitelkou lásky mezi národy.

 

Svět potřebuje rytířstvo

 

Dokud bude na světě třeba jen stín nespravedlnosti, je rytířstva nevyhnutelně potřebí. Ne proto, aby nespravedlnost byla pomstěna (nikdo přec nepomstil smrt Abelovu), ale hubena.

 

Je pozdě zabíti vraha. Je však záslužné zlomiti vražedný meč dřív, než udeří.

 

Je dobré krmiti lačné, avšak lepší je zabrániti hladu.

 

Je krásné těšiti zarmoucené, avšak krásnější je nezarmucovati.

                                                 Kresba anděla od Břetislava Štorma

 

Úkol rytířstva

 

Vnější svět dýchá srdcem rytířstva. Kdyby nebylo rytířstva, vnější svět by se propadnul a zhynul.

 

Úkolem rytířstva je držeti veliké váhy světa v rovnováze. A kdyby jedna miska příliš stoupala, položit na ni svůj život, aby se zase vrátila.

 

 

Andělé

 

Vlastní bratři rytířů jsou andělé. Zatímco řád rytířstva od dob svého tajemného založení smrtí Abelovou bojuje, trpí, umírá a znovu a znovu v nesčetném, neznámém a nepoznaném množství, řád rytířstva oslabeného na věky neumírá.

 

Poslední naučení

 

Slyš rytíři, jak se nad tebou tiše vznáší tvůj anděl, jak šumí jeho nesmírná křídla. Je s tebou všude, kam se obrátíš. Žádné utrpení, žádná bolest, žádné ponížení ho od tebe nevzdálí. Buď tichý pokojný a odevzdaný, neboť anděl střeží lampu, jež z tvého srdce září do tmy vnějšího světa, jež září jasem lásky, oběti a statečnosti. Anděl střeží tvou lampu a včas, nepospíchaje, dolévá olej.

 

Až dokonáš, zapálí jiskrou tvé uhasínající lampy jiné srdce. Tvůj oheň bude žít až do skonání světa.

 

Článek vyšel v měsíčníku MY 6/2020, který si můžete objednat (levněji než ve volném prodeji) zde.     

 

Sdílet...
Please reload

Články podle kategorie
Please reload

Nejnovější články

24.6.2020

Please reload

Archiv článků
Please reload

RSS Feed

Měsíčník MY z Čech, Moravy, Slezska a Slovenska | © 2017 - 2020 Česká citadela, s.r.o. | Web MY: © 2017 - 2020 Flex Press, s.r.o.

  • Facebook Sociální Icon