Mezi obry

24.06.2020

Slované snášeli podivné, a ne vždy výhodné souručenství s mocnými Avary do osudové bitvy o Konstantinopol, datující konec antiky. V čele vzpoury byli Srbové a Chorvati, jimž se následně podařilo osvobodit celý Balkán.

                                        Avaři vzbuzovali negativní emoce jako málokdo

 

Slovo obr je západoslovanské. V češtině se objevilo již v Alexandreidě (kolem roku 1300) ve tvaru ober, slovensky obor, slovinsky óbor, polsky olbrzym (původně obrzyn), hornolužicky hobr. Jiné slovanské národy toto slovo neznají. Jazykovědci proto usuzují, že se v tomto názvu skrývá památka na Avary.

 

Srovnáme-li popis těchto kočovníků v soudobých byzantských pramenech s představou hrůzné bytosti vysoko se tyčící nad smrtelníky, nezdá se nám to možné. Avary vykreslili jako typické asijské jezdce – malé, křivonohé, se zavalitým tělem, širokým obličejem se šikmýma očima. Takto v pohádkách spíše popisují skřety, nikoli obry. K této záhadě se později vrátíme.

 

Dlužno poznamenat, že v historii existuje jen málo kočovnických národů, které by na svém tažení Eurasií vzbuzovalo takové negativní emoce jako právě Avaři. Dokládá to čínský název jejich předků Žuan–Žuanové, která znamená „hemžící se červi“ nebo „havěť“. Jak jsem již psal v minulém díle, tato bojovná havěť dorazila do Evropy v roce 562 a již o šest let později vytvořila svou říši. Většina historiků považuje odchod Langobardů do severní Itálie a vznik avarského kaganátu v roce 568 za konec epochy Velkého stěhování národů.

 

Pozoruhodné je, že samotných Avarů přišlo velmi málo, pouhé dva tümeně (jízdní jednotka o 10 000 mužích). K tomu je však třeba připočítat dva tümeně západních Bulharů – Kutrigurů, které si na svém tažení podrobili, a další „sběrný“ tümeň z příslušníků jiných kmenů (např. Ujgurů). V avarské armádě však sloužily početné skupiny germánských Gepidů a zejména Slovanů, vesměs jako pěšáci. Odhaduje se, že celkový počet kočovného obyvatelstva dosahoval asi 50 000 lidí.

                                   Avarská šavle dávala značnou převahu nad protivníky

 

Dva faktory vojenských úspěchů

 

Zakladatelem Avarské říše se stal kagan Baian. Ten využil strategické chyby byzantské diplomacie, která původně viděla v Avarech ochránce své říše před bulharskými a slovanskými nájezdy. Bajan si část Slovanů na Balkáně opravdu podrobil, s dalšími se však spojil a každoroční avarsko–slovanské loupežné vpády na území Východořímské říše se staly smutnou realitou. Jistý zlom představoval pád Sirmia (Srěmská Mitrovica) a zhroucení dunajské hranice v roce 582. Nájezdy mířily k Cařihradu, k pobřeží Středozemního a Černého moře a do řeckého vnitrozemí.

 

Mezi Avary a Slovany se vytvořil zvláštní druh kooperace mezi pěchotou a jízdou. Slovanské pěší vojsko vždy zahajovalo bitvu a neslo hlavní tíhu boje, avarská jízda zasáhla až v rozhodujícím okamžiku a připsala si hlavní zásluhu na vítězství a na kořisti, se kterou odtáhla zpět. Slované, věrni svým zásadám a náboženství, zůstali na místě a usídlili se na nových teritoriích na celém Balkáně. Když Avaři na konci šestého století začali napadat i Franckou říši, urychlilo to slovanskou kolonizaci v Rakousku a východních Alpách.

 

Nejen současníci, ale i historikové si kladli otázku, co se skrývalo za neuvěřitelnými vojenskými úspěchy relativně nepočetných kočovníků. Zdá se, že hlavní roli hrály dva faktory – tím prvním byla pevná vnitřní organizace celé společnosti, typická pro všechna nomádská etnika. Každý člověk a každá věc měla své pevně určené místo. Zkrátka, když se neustále stěhujete, o každém jedinci, každém dobytčeti, o všech zbraních, nástrojích a zásobách musíte mít přehled. Avarská společnost se podřizovala principu násobků desítky jako základu její hierarchie.

        Dobývání Konstantinopole v roce 626 znamenalo přelom v avarsko-slovanském soužití

 

Správa země se odvíjela od územní příslušnosti. Nejnižší správní jednotku představovala dekanie (z latinského decem – deset), v jejímž čele stál desátník odpovědný za deset rodin, nad deseti desátníky setník, nad deseti setníky bán, nad deseti bány župan a nad deseti župany tudun, a až na vrcholu této pyramidy seděl Syn Nebes – kagan. Po jeho boku dlela hlavní manželka zvaná katun a kněz (či spoluvládce?) jugur. Kagana všichni odshora až dolů museli všichni pod hrozbou setnutí hlavy bezpodmínečně poslouchat. Centrum státu se nacházelo někde v okolí Debrecína, v soudobých pramenech se nazývalo hrink, zřejmě kvůli své kruhové podobě. Nejspíše šlo o rozsáhlou, jednoduše opevněnou osadu sestávající z jurt a dřevěných domů.

 

Druhou příčinou naprosté převahy Avarů nad jejich protivníky byly dva významné vojenské vynálezy pocházející od turkických kmenů Střední Asie – šavle a třmeny. Šavle jako sečná zbraň snadno prosekávala kroužkovou i lamelovou drátěnou zbroj, a hlavně v kombinaci s reflexními luky a rychlou lehkou avarskou jízdou zcela změnila styl válčení. A vynález třmenů znamenal, že i relativně malí Avaři stojící v třmenech byli náhle minimálně o hlavu vyšší než jejich nepřátelé a mohli zasazovat údery shora. O vyšší stabilitě v sedle ani nemluvě. Proto – připočteme-li možnost, že strach má velké oči – museli středoevropským Slovanům připadat jako obři. Když už jsme se obloukem vrátili k jazykovědné hypotéze z úvodu, musím ještě dodat, že ve stejných západoslovanských jazycích, v nichž se vyskytuje slovo obr, se používá oslovení pán, možná odvozené od avarského (a později maďarského) župan. O župě jako základní (nejen) slovinské územní jednotce charakteru fraktálu jsem psal v lednovém MY.

 

I největší mocnosti tehdejší Evropy, Říši východořímské, trvalo téměř půl století, než se naučila s pyšnými kočovníky úspěšně bojovat. V roce 601 utrpěli Avaři sérii tří porážek ze strany Byzance. Krátce poté umírá kagan Baian i jeho synové. Kaganát kvůli zastavení výbojů prochází první vážnou systémovou krizí. Rozloha Karpatské kotliny byla pro tak velký počet příchozích nomádů příliš malá a středoevropské klimatické poměry nedovolovaly střídat letní a zimní pastviny. Avaři se to snažili vyřešit parazitováním na původním usedlém zemědělském obyvatelstvu. Nejprve Slovanům zabavovali část úrody, ale později, jak informuje Kronika tzv. Fredegara, přišli na to, že jídlo přes zimu mohou mít i s obsluhou. Prostě se na každou zimu nakvartýrovali do slovanských osad.

                 O povstání Slovanů proti avarské nadvládě vypráví kronika tzv. Fredegara

 

Slovanské povstání

 

Slované tento podivný druh soužití nějak snášeli až do roku 626, kdy se avarský kagan spojil s Peršany, aby se pokusil dobýt Konstantinopol. Sebral opravdu velké vojsko, převážně složené ze Slovanů zverbovaných od Baltu až po Peloponés, odhadované na 80 000 bojovníků. Císař Herakleitos právě válčil v Malé Asii válčil s Peršany, a tak se mu nedokázal postavit v poli. Stáhl se proto až za hradby Cařihradu, aby čelil avarskému a perskému obléhání. Tato událost se zapsala do evropských dějin hned ze dvou důvodů – šlo o prvou zatěžkávací zkoušku konstantinopolských hradeb a do historie se zapsala jako poslední bitva antiky.

 

Rozhodující okamžik přišel 7. srpna, kdy kagan nařídil svým slovanským spojencům, aby se přepravili přes Bospor a posílili perské vojsko. Ve svých člunech vydlabaných z kmenů stromů (monoxylech) neměli proti řeckému loďstvu šanci. Ty, kteří námořní bitvu přežili, nechal rozzuřený kagan popravit. Všichni Slované mu vypověděli poslušnost, zrušili spojenectví a vrátili se domů. Kagana po návratu do Potisí jeho nejbližší zabili jako muže, kterého opustilo válečné štěstí a přízeň nebes. Vypuklo všeobecné slovanské povstání proti Avarům, které zahájili Srbové a Chorvati jako spojenci Byzance, a záhy se jim podařilo osvobodit celý Balkán.

 

Do stejné doby spadá i první písemná zpráva vztahující se k našim zemím z již zmíněné Kroniky tzv. Fredegara, vyprávějící o povstání Slovanů proti avarské nadvládě, do jehož čela se postavil francký kupec Sámo. O něm a o tom, proč se Avarský kaganát znovu dostal k moci – a o české etnogenezi – si budeme povídat v červnu.

 

Článek vyšel v měsíčníku MY 5/2020, který si můžete objednat (levněji než ve volném prodeji) zde.

Sdílet...
Please reload

Články podle kategorie
Please reload

Nejnovější články

24.6.2020

Please reload

Archiv článků
Please reload

RSS Feed

Měsíčník MY z Čech, Moravy, Slezska a Slovenska | © 2017 - 2020 Česká citadela, s.r.o. | Web MY: © 2017 - 2020 Flex Press, s.r.o.

  • Facebook Sociální Icon