Bratři z Podunají aneb o původu Čechů

09.07.2020

O přelomovém významu franckého kupce Sáma a jeho slovanského kmenového svazu se učí již děti na základních školách. Pro Čechy jako budoucí národ však tu nejzásadnější roli sehrála desetiletí před začátkem Sámovy vlády.

                                                            Přišel praotec Čech od jihu?
 

Květnové vyprávění o dějinách Slovanů bylo završeno bitvou o Konstantinopol v roce 626. Avarský kagan zde v záchvatu vzteku nechal pobít všechny své slovanské spojence přeživší námořní boj s řeckými loděmi. Následně vypuklo všeobecné protiavarské povstání, jež osvobodilo celý Balkánský poloostrov. Z českého pohledu je důležité, že zasáhlo i naše území.

           

Zachovala se o tom jedna jediná písemná zpráva v kronice takřečeného Fredegara. Ten slovanské povstání proti Avarům, odehrávající se někde na našem území, datuje již do roku 623-4. Vypráví o tom, jak se do čela povstání nakonec postavil francký kupec Sámo z kraje Senonago a Avary porazil. Slované jej za to zvolili svým králem (předpokládá se, že roku 626 po bitvě u Konstantinopole), který „šťastně u nich vládl pětatřicet let“, tedy do roku 661. Sámo měl dvanáct slovanských žen, s nimiž zplodil 22 synů a 15 dcer.

 

Dějinný paradox představuje fakt, že bychom se asi nikdy nedočetli o Sámovi a jeho říši, kdyby se nedostal do sporu s králem Dagobertem I. kvůli pobité a oloupené výpravě franckých kupců kdesi na jím ovládaném území v roce 631. Po provokativním vystoupení Dagobertova vyslance Sicharia vypukla válka mezi merovejským králem a Sámovými Slovany. Frankové proti němu táhli nejspíš ve třech proudech. Langobardi z jihu, Alamani po Dunaji a Frankové z Austrasie povodím Mohanu. S touto strategií se obyvatelé naší země budou muset vyrovnávat dalších tisíc let.

 

Bitva u Wogastisburgu

 

Válečné tažení třemi proudy zvyšovalo naději na vítězství a bohatou kořist. Fredegarova zpráva hovoří o tom, že Langobardi a Alamani dosáhli vítězství a odvlekli mnoho zajatců. Hlavní proud (možná vedený samotným králem Dagobertem) se zastavil před pevností jménem Wogastisburg. Frankové se ji pokoušeli dobýt tři dny, útoku obležených Slovanů však nakonec podlehli. Celé jejich ležení se stalo kořistí vítězů, kteří poražené pronásledovali. Po bitvě u Wogastisburgu následovaly opakované slovanské vpády do Durynska a dalších oblastí Dagobertova království. Srbský vévoda Dervan, vládnoucí v oblasti severně od Krušných hor, se k Sámovu království připojil.

Podle některých moderních českých historiků a archeologů se bitva u Wogatisburgu odehrála poblíž vrchu Rubín u Podbořan

 

V závěrečné kapitole svého pojednání o střední Evropě psal kronikář o osudu avarských spojenců Bulharů, patřících do kategorie těch, jichž by bylo škoda, kdyby v boji padli (Slované patřili k těm, kterých škoda nebyla). Bulhaři začali s Avary soupeřit o nadvládu, podlehli, a byli vypuzeni. Devět tisíc mužů s ženami a dětmi se uchýlilo k Dagobertovi do Bavorska k přezimování. Král pak nařídil svým poddaným, aby v jednu noc Bulhary rozmístěné po domech i s ženami a dětmi zabili. Bavoři příkaz splnili. Zachránilo se jen asi 700 mužů, kteří utekli do Kraňska, jež bylo součástí Sámovy říše.

 

Tyto události avarský kaganát silně oslabily, proto mohl Sámo tak dlouho úspěšně vládnout. Po roce 661 historické zprávy o Sámovi, jeho státním (?) útvaru a našem území umlkají na více než sto let. Jen archeologické nálezy a pozdější mýty naznačují, že ke konci sedmého věku došlo k zásadním změnám. K těm nejdůležitějším patřilo obnovení avarského kaganátu jako regionálního hegemona.

 

Máme-li první slovanský útvar na našem území hodnotit, pak jistě nešlo o říši, jak se obvykle uvádí, ale o kmenový svaz. Jak naznačuje počet Sámových manželek, sestával nejspíš z dvanácti subjektů. Během své existence se musel vypořádat nejen s Avary, ale i se západním sousedem – merovejským královstvím a jeho posledním silným panovníkem Dagobertem. Jeho předpokládaný územní rozsah připomínal pozdější Velkou Moravu. Pro Čechy jako budoucí národ však osudovou roli sehrála desetiletí před začátkem Sámovy vlády.

                                                        Sámova socha na vrchu Náklo
 

Druhé slovanské osídlení

 

Archeologické nálezy totiž ke konci šestého století dokládají druhou vlnu slovanského osídlení Čech a horního Podunají. Od té první po roce 530 se liší v několika důležitých aspektech. Popravdě řečeno, pokud by na toto období byla uplatňována kritéria obvyklá pro pravěké archeologické kultury, muselo by se hovořit o tom, že západní polovinu Čech osídlilo nové etnikum, výrazně odlišné od obyvatel nejúrodnějších oblastí v povodí Labe a Ohře.

 

Odlišovalo se svou materiální kulturou, zejména nejčastěji nalézaným artefaktem, tedy střepy nádob. Jejich keramika nebyla vyráběna v ruce jako nádoby pražského typu, nýbrž na hrnčířském kruhu a zdobená vlnicí či vpichy vytvořenými hřebenem. Nově příchozí se lišili i pohřebním ritem. Své mrtvé sice také spalovali, ale jejich pozůstatky ukládali pod mohylami. Slovanské mohylníky jsou dodnes nápadným krajinným prvkem jihočeské a západočeské krajiny.

 

Na rozdíl od původních slovanských obyvatel Čech nevyhledávali nejteplejší a zemědělsky nejpříhodnější rovinaté kraje, ale obsadili výše položené a méně úrodné jižní a západní Čechy až k dnešní Praze. Kromě již zmíněných mohylníků obohatili naši zem další prvkem, který dal celé slovanské epoše našich dějin její archeologický název – doba hradištní. Nejstarší jihočeské a západočeské nálezy slovanské keramiky totiž pocházejí z výšinných opevněných poloh, tedy z hradišť. A ještě jedním způsobem si přisvojili novou krajinu – pojmenovali všechny důležité kopce, údolí, potoky a studánky.

 

O místní názvy se čeští jazykovědci začali zajímat relativně pozdě, nejprve na Chodsku, pak v dalších regionech. Když pak výsledky svého bádání vnesli do mapy, zjistili, že v západní polovině naší země (vezmeme-li jako hranici tok Vltavy a Labe) převládají místní názvy obvyklé ve Slovinsku či Chorvatsku.

                                                 Mapa Panonie v době Velké Moravy

 

Bratrské pouto Čechů s Chorvaty

 

Archeologické prameny a jazykověda tak vysvětlují nejstarší pověsti o praotci Čechovi a jeho šesti bratrech, kteří přišli do země oplývající mlékem a strdím od jihu, od Dunaje. Chorvaté mají zrcadlově obrácenou pověst o praotci Chorvatovi a jeho šesti bratrech, kteří do vlasti přišli ze severu. Avarské ovládnutí Panonie otevřelo cestu pro Slovany, aby mohli pokračovat ve své expanzi proti proudu Dunaje a do přilehlých oblastí. Boje s kočovníky tento proces urychlily. Pro další historii České kotliny byl příchod nových usedlíků přímo osudový.

 

Nenáleželi totiž do tradičního rodového a kmenového prostředí jako ti, kdož osídlili Čechy sto let před nimi. Pověst pravila, že praotec Čech musel z Panonie se šesti svými bratry a mnohou čeledí utéct, neboť byl stíhán za zabití. Sociální vazby mezi nimi nezávisely jen na příbuzenských vztazích, jak to známe z prostředí Polabských Slovanů. A to byl právě ten hlavní důvod, proč Češi v Čechách žijí ještě po skoro třinácti stoletích.  

 

V České kotlině vědomí společného rodového původu chybělo, protože obyvatelé měli dva různé etnické kořeny, jež se dle zpráv některých kronikářů projevovaly i ve vzhledu obyvatel. Jeden starší, nelišící se vírou, zvyky a světlými vlasy od Slovanů v Polabí, druhý pak představovali černovlasí uprchlíci před avarskou rozpínavostí, rodově, nábožensky a nejspíše i jazykově velmi nesourodé společenství z Podunají. Proto u nich základní princip politického sdružování nepředstavovalo pokrevní příbuzenství, ale příslušnost ke skupině a jejímu předákovi, později pak k území, na němž sídlili.

 

Příchozí z Podunají si nakonec podrobili původní slovanské obyvatelstvo a zemi i sobě dali jméno – Čechy a Češi. Obojí se objeví v písemných pramenech až v polovině desátého století. Před vznikem českého státu byla naše země známa pod starým latinským názvem Bohemia a obyvatelé Bohemi či Bohemani. Proč? O tom si řekneme příště.

 

Článek vyšel v měsíčníku MY 6/2020, který si můžete objednat (levněji než ve volném prodeji) zde.

Sdílet...
Please reload

Články podle kategorie
Please reload

Nejnovější články

8.7.2020

Please reload

Archiv článků
Please reload

RSS Feed

Měsíčník MY z Čech, Moravy, Slezska a Slovenska | © 2017 - 2020 Česká citadela, s.r.o. | Web MY: © 2017 - 2020 Flex Press, s.r.o.

  • Facebook Sociální Icon