Až ztichnou bílé skály

Na konci července to bude 34 let, co ve svých 82 letech odešel do „věčných lovišť“ autor Vlajky, hymny všech trampů, Jenda Korda.

                                                                        Jenda Korda

 

Jan Korda se narodil 22. ledna 1904 v Praze na Zlíchově. Ve svých klukovských letech byl krátce skautem, ale touha po volnosti a toulání v přírodě zvítězila. Nastalo období kamarádství s dalšími trampy. Jenda o těch časech uměl poutavě vyprávět: „Už ve škole potajmu kolovaly bufalobilky a Texaské Jacky a v dalších letech mě zaujaly knížky od Curwooda, Jacka Londona, Rex  Beacha a hrdinové z knížek se stali hrdiny mými. Potom jsme navštěvovali promítání filmů. Býčí oko nebo Liberty a Červené eso. Nosili jsme sombréra a kostkované košile……“

 

V roce 1952 jsem byl účastníkem malého hudebního setkání na Kocábě, dle trampského názvosloví na Hadí řece, dole pod Bratřínovem U Kropáčků. Ve svých patnácti letech jsem byl začátečníkem v hraní na kytaru, a tak jsem se ještě neodvažoval cokoli zahrát a zazpívat. Zvláště v přítomnosti legendárního Jendy Kordy. V dalších letech jsem se s ním vídal stále častěji, zprvu při různých trampských sešlostech, od šedesátých let pak i na pódiích a v sálech kulturních domů, divadel, sportovních hal a amfiteátrů.

 

Jenda měl už od mládí rád sborový zpěv, a když byl na vojně, založil pěvecký soubor. Sloužil u dragounů, jejichž specialitou byl zpěv při jízdě na koních. Kromě kytary hrál také na brač, strunný drnkací nástroj, který se používá především při balkánských lidovkách. V Holešovicích hrál v tamburašském souboru Dalibor. Jeho oblíbeným místem pro trampování se staly Proudy u svatého Jana na Vltavě.

Hymna

 

Ve svých sedmnácti letech přišel poprvé na starou Hiawathu. Vždy vyprávěl o tom, jak silný dojem v něm toto kouzelné místo zanechalo. Tam u táborových ohňů, v kruhu kamarádů z Dawsonu, ze Ztracenky nebo Jukonu, se rodily jeho první písničky. Zde také poznal Jardu Mottla, který byl vůbec prvním trampským písničkářem a Jendovým velkým vzorem. Až po letech ho jeho toulání zavedlo k do trampské osady Lone Star na Kačáku, jak se říkalo Loděnickému potoku, kam jezdíval i můj táta. Jendův bratr Franta hrál na housle a složil i několik melodií, které Jenda otextoval. I když první jeho textařský počin byl na zahraniční melodii a píseň se jmenovala Obleva. Nově založený osadní soubor tyto písně nacvičil a členové žádali další a další. Tak se Jenda Korda stal autorem takových trampských šlágrů, jako Až ztichnou Bílé skály či Tam v modré dáli. Na melodii kamaráda Franty Skoupého napsal Jenda Vlajku, která se později stala trampskou hymnou. Vlajka se dodnes zpívá při různých slavnostních příležitostech či vztyčování vlajky u slavnostního ohně při potlachu.

      Settlers Club ve Velké operetě. Druhým zprava je Jenda Korda. Snímek je z roku 1935.

 

Jenda a Settleři

 

Po roce 1930, kdy se trampské písničky staly u nás módním žánrem, byli dlouhá léta nejslavnějším trampským sborem Settleři. 4. prosince 1930 bylo v kavárně Metro na ustavující schůzce nadšenců, pro které byl sborový zpěv vším, vybrána tato šestice pěvců: K. Brokenický, V. Konvička, R. Moš, P. Mrázek a V. Šavlík a samozřejmě i náš Jenda, duše celého souboru. Přijali název Settlers Club. První účinkování na veřejnosti přišlo už za dva měsíce. Osada Utah pořádala 3. února 1931 v Národním domě na Smíchově večer s programem. Settleři si připravili repertoár z písní Jarky Mottla, Jardy Nováka z Albatrosu, Edy Fořta, Pedro Muchy a pochopitelně i Jendy Kordy. A už měsíc na to, byli prostřednictvím Jardy Nováka angažováni gramofonovou společností Homoccord a odjeli do Berlína. Zde natočili své první dvě písně na desku – Kordovu Vlajku a Hvězdičku Jardy Nováka. S ní Settleři v soutěži, která se konala téhož roku na Žižkově v sále hotelu Tichý. Tehdy poprvé účinkovali i v čs. Rozhlase, kam je i později často zvali.

 

Na Vlachovce

 

Od padesátých let působila na naší scéně pod Kordovým vedením skupina Dechnička. Tato trampsko-bavičská skupina udělala na nás všechny úžasný dojem. Hlavním personou tu byl „Buřt“ Pepa Braun, který navzdory své hmotnosti (jeho super nadměrné džíny nám na Ztracenkářském pódiu zakrývají téměř polovinu zadního závěsu) působil neuvěřitelně čile.

       Jenda Korda s kytarou. Vystoupení Dechničky při potlachu na Ztracence v roce 1956

 

Složení Dechničky bylo: Jenda Korda a Arnošt Mošna, kteří byli častými spoluautory písniček, a Pepa Braun. Jejich největším hitem byla píseň Na Vlachovce. Ta překročila hranice trampského publika a dvacet taktů této písně se stalo znělkou televizního několikaletého seriálu Sejdeme se na Vlachovce.

 

Když se v roce 1963 zakládala naše trampská společnost s názvem Kamarádi Táborových Ohňů, nemohl u toho Jenda Korda chybět. Sešli se zde všichni staří pardi. Z autorů to byli Jarka Mottl, Tony Hořínek, Jarda Novák, Eda Fořt a mnoho dalších. Byla u toho i řada šerifů a hudebníků a také naše trio (František Hacker – zpěv a kytara, Vladislav Morava – zpěv a kytara a František Turek – zpěv a banjo), které dostalo podle tohoto spolku své jméno – K.T.O.

 

Jenda Korda založil kmenovou kapelu tohoto spolku a dal jí název Šmidli Boys. Hraje dodnes, i když v mnohokrát změněném složení. Také Kamarádi Táborových Ohňů, jejichž šerifem je dlouhá léta Ivan Salivar, se dodnes pravidelně scházejí. Vzpomínka na Jendu Kordu, který nás opustil 30. července 1986, bude navždy v srdci každého trampa. Jeho písničky, které dávno zlidověly, nás provázejí i na pravidelném memoriálu Jendy Kordy, který se na počest této trampské legendy v Praze pravidelně koná.

 

Článek vyšel v měsíčníku MY 7/2020, který si můžete výhodně předplatit zde, případně zakoupit jeho digitální verzi (a podpořit tím jeho další tvorbu v nelehké době) zde.

 

 

Sdílet...
Please reload

Články podle kategorie
Please reload

Nejnovější články

8.7.2020

Please reload

Archiv článků
Please reload

RSS Feed

Měsíčník MY z Čech, Moravy, Slezska a Slovenska | © 2017 - 2020 Česká citadela, s.r.o. | Web MY: © 2017 - 2020 Flex Press, s.r.o.

  • Facebook Sociální Icon